V prosinci jsem se začal obracet na Tomáše Alviru a Paquitu Domínguez, abych na jejich přímluvu získal kontrakt asociace se státem pro školu, kde pracuji. Výhoda tohoto kontraktu spočívá v tom, že je přístup k subvencím a výbavě veřejných škol. Usilovně jsem se modlil během měsíců příprav dokumentace, prezentace a studia. Náš tým byl v této záležitosti spíše pesimistický, protože „nepřítomnost rozpočtu“, což byl důvod tří předcházejících zamítnutí, zůstával stejný. Ale já jsem na své „nové přátele“ dál naléhal.

Koncem března jsme dostali stejnou odpověď jako v letech předcházejících: kontrakt nebude, protože chybí rozpočet. Sám jsem si řekl: „ještě neřekli své poslední slovo“. V červnu přišel dopis do inspektora informujíc, že jsme získali kontrakt k zahájení příštího školního roku. V té chvíli všichni členové ředitelského sboru řekli: „Je to jasné: to jsou manželé Alvirovi, je to zázrak dostat dopis mimo lhůtu a ještě v rozporu s předcházející poštou“. Později jsme se dozvěděli, že Tomáš Alvira se hodně zajímal o školy ve Španělsku. Od této chvíle pokaždé, když něco potřebujeme, se na ně obracíme.

F.C.