Svatý Josemaría byl velkým ctitelem Panny Marie Montserratské, jejíž svátek se slaví 27. dubna. Existují záznamy o častých návštěvách této svatyně ve čtyřicátých letech, a zvláště koncem roku 1946, kdy se trvale přestěhoval do Říma.

Jeho láska k Panně Marii ale pokračovala až do smrti. Právě na svátek Panny Marie Montserratské v roce 1954 byl vyléčen z cukrovky, když utrpěl silný záchvat, při němž málem přišel o život. Vypráví to José Miguel Cejas v knize „Josemaría Escrivá, člověk, cesta a poselství“. Text z této knihy:

27. dubna 1954 život ve Villa Tevere, současném sídle prelatury Opus Dei v Římě, ubíhal jako obvykle. Všechno nasvědčovalo tomu, že den tohoto svátku Panny Marie Montserratské bude stejný jako dříve, naplněný modlitbou a prací, za horkého, italského jara.

Cukrovka se v tomto období vyhrotila. Každý týden ho testovali a co test, to horší výsledky, i když zachovával přísnou dietu a dostával každý den vysoké dávky inzulinu.

Escrivá neztrácel pokoj: Bůh ho vedl po cestách odevzdání, pokory, prostoty, důvěry. Onoho dne mu del Portillo dle pokynů lékaře dal o půl desáté injekci s postupným uvolňováním inzulinu. Potom šli dolů do jídelny.

Znenadání, u stolu, dostal šok: uvědomil si, že umírá, a okamžitě požádal o rozhřešení.

- Álvaro, dej mi rozhřešení.

- Ale Otče, nerozumím vám.

- Rozhřešení!

Protože del Portillo byl úplně mimo, začal odříkávat „ego te absolvo...“ a ztratil vědomí.

Byl to anafylaktický šok. Když mu dal nakonec del Portillo rozhřešení, vložil mu do úst cukr, zalil ho vodou a rychle uvědomil lékaře. Za několik minut začal Escrivá pomalu přicházet k sobě, i když oslepl.

Lékař se divil: takovéto reakce obvykle nutně končí smrtí. Nicméně za několik hodin se zakladatel zotavil a zrak se mu obnovil. Od té doby byla cukrovka úplně vyléčená. Byla to milost od Matky Boží na svátek Panny Marie Montserratské.