28. března 1925 byl Josemaría Escrivá vysvěcen na kněze biskupem Miguelem de los Santos Díazem Gomarou v kostele San Carlos v Zaragoze. O sto let později se ve stejném městě konal význačný den, který měl tuto událost připomenout a zejména zdůraznit lásku zakladatele Opus Dei k služebnému kněžství.

Při této příležitosti udělal časopis Omnes rozhovor se současným prelátem Opus Dei, Mons. Fernandem Ocárizem, který byl jedním z vystupujících na konferenci k tomuto výročí a který měl možnost žít se svatým Josemaríou a být svědkem jeho intenzivní zbožnosti a starosti o formaci a život kněží.

Když nyní slavíme 100. výročí kněžského svěcení svatého Josemaríi, jaké jsou hlavní rysy kněžského života zakladatele Opus Dei?

Blahoslavený Álvaro del Portillo, který se svatým Josemaríou dlouhá léta žil, ho v roce 1978 popsal jako „kněze, kterému mnoho záleželo na věcech podstatných“. Od svého vysvěcení chtěl být knězem a pouze knězem, stoprocentním knězem. Z tohoto důvodu bych vyzdvihl jeho lásku ke slavení mše svaté, jeho neustálou snahu dát své četné talenty a vědomí toho, že mu bylo dáno duchovní otcovství, do služeb všech lidí, což bylo smyslem celé jeho existence.

Svatý Josemaría říkal, že Dílo přišlo, aby sloužilo církvi tak, jak ona chce, aby jí bylo slouženo. Jaké rady dával svatý Josemaría kněžím Kněžské společnosti Svatého Kříže, kteří vykonávají svou práci v mnoha diecézích celého světa?

Svatý Josemaría se pečlivě připravoval na to, aby se stal dobrým diecézním knězem, nejprve v semináři v Logroñu a poté v semináři v Zaragoze. Tam se naučil, co pro církev znamená být knězem: být spolupracovníkem biskupa a služebníkem svých bratří.

Jeho rady byly vlastně rady, které církev vždy dávala kněžím: ať žijí ve společenství se svým biskupem, což se projevuje poslušností a ochotou přijímat a plnit jeho pastorační pokyny, ať pěstují bratrství a přátelství s ostatními kněžími v diecézi, a ať velkoryse slouží všem věřícím, zejména jim usnadňují přístup ke svátostem - bez ustání trval na lásce k eucharistii a ke svátosti smíření -, a k formaci a duchovnímu doprovázení, které všichni potřebujeme, abychom byli věrní svému povolání.

Jak pomáhají kněží inkardinovaní v prelatuře Opus Dei univerzální církvi?

Především tím, že jsou věrni duchu, který Bůh dal svatému Josemaríovi a který papežové uznali jako autentické charisma pro dobro celé církve. Tedy tím, že tohoto ducha hlásají a pomáhají těm, kdo hledají svatost uprostřed světa způsobem vlastním Opus Dei tak, že podporují intenzivní život zbožnosti, nabízejí solidní formaci s důrazem na to, že místem setkání s Bohem jsou osobní okolnosti každého jednotlivce: obyčejně práce a rodina.

Když naplňují tento úkol, kněží inkardinovaní v prelatuře tak slouží diecézím, v nichž působí, protože věřící laici, kteří patří do Díla, nebo prostě ti, kteří do něj přicházejí, zůstávají živou částí své diecéze. Pokud to okolnosti dovolí, spolupracují kněží Opus Dei také na pastoračních aktivitách diecéze, vždy se svolením a ve společenství s pokyny biskupa.

Kněží byli pro svatého Josemaríu vždy zvlášť důležití, až tak, že uvažoval o tom, že Dílo opustí, aby se jim mohl věnovat. Jak svatý Josemaría chápal pomoc diecézním kněžím?

Svatý Josemaría „viděl“, že je možné být svatým uprostřed světa, a proto se od počátku obracel na všechny, kteří se kvůli svému stavu světu nevzdálili, včetně diecézních kněží. Dílo je v první řadě laické, protože je povoláno k tomu, aby v křesťanském duchu obnovovalo časné skutečnosti - úkol vlastní laikům, jak prohlásil II. vatikánský koncil - a protože - stejně jako v celé církvi - většinu jeho členů tvoří laici, nicméně jeho poselství a duch pomáhají všem, kdo jsou povoláni ke svatosti uprostřed světa; a to je logicky i případ diecézních kněží.

To, že svatý Josemaría uvažoval o tom, že opustí Dílo a bude se jim věnovat, se dá pochopit vzhledem k obtížím, které v té době (mluvíme o konci čtyřicátých let minulého století) existovaly při hledání způsobu, jak je (tyto kněží) kanonicky začlenit do Opus Dei, aniž by je „vyňal z jejich místa“: tj. aniž by je vyňal z jejich diecézí, z jejich vlastní životní dráhy. Takto mu to dal Pán poznat, že tito kněží, kteří přijali tohoto ducha, se musí posvěcovat.

Kněžské společenství Svatého Kříže stav diecézního kněze nemění, ale umožňuje těm, kdo cítí takovéto povoláni, aby hledali svatost ve svém kněžství v duchu a s prostředky, jež Opus Dei všem nabízí. Prostředky, které vytyčují ne až tak namáhavou cestu vedoucí ke sjednocení s Ježíšem, na cestě mírného stoupání, v atmosféře porozumění a lásky, jež brání pocitu osamocenosti a snaží se nabízet, zvláště ostatním kněžím, tuto blízkost a lásku, kterou všichni tolik potřebujeme.

Svatý Josemaría mluvil o „kněžské duši“, která by měla být vlastní každému katolíkovi. Jak a jakým způsobem můžeme my laici tuto kněžskou duši projevovat dnes?

Tato pravda platí o kněžském stavu celého Božího lidu, je plná praktických důsledků. Svatý Josemaría zvláště zdůrazňoval spásnou hodnotu každého skutku, který křesťan koná, neboť je údem Krista. Proto má obyčejný život posvěcující hodnotu a může obětovat pro dobro církve malá i velká utrpení.

Vycházel také z pravdy o všeobecném kněžství každého věřícího, aby zdůraznil osobní odpovědnost v evangelizaci a apoštolátu vyplývající z křtu a ne z toho, že by věřící musel nejprve přijmout nějaké církevní poslání.

Toto učení je vhodné pro dnešek i pro zítřek. „Kněžskou duši“ můžeme správně chápat ve světle toho, co říká papež František: varovat se jakýchkoliv forem klerikalismu a zároveň uznávat laickým věřícím hlavní roli v poslání Církve.

Jak jste prožíval dny nemoci papeže Františka a co byste vyzdvihl z vašich minulých setkání s papežem?

Kromě mementa při mši svaté prosíme Boha v Preces, které se všichni věřící Opus Dei denně modlí v rámci našeho životního plánu, za papeže, aby ho zachoval, naplnil životem, učinil šťastným na zemi a chránil ho před nepřáteli.

V těchto dnech dlouhé hospitalizace se tato modlitba samozřejmě ještě zintenzivnila. O to papež všechny prosí, aby se za něj modlili.

Při setkáních, která jsem s ním měl, prosil mým prostřednictvím o modlitby za jeho osobu celé Opus Dei. I já jsem ho prosil o modlitby za Dílo a jsem si jist, že když se modlí za celou církev, modlí se i za nás, i v době jeho nynější fyzické vyčerpanosti.