V roce 1929 na lékařské fakultě v Paříži získal s vyznamenáním titul lékaře chirurga. Oženil se v roce 1933 a měl pět dětí.

Naplno se věnoval své profesi a v duchu nezištné službě druhým se zajímal nejenom o jejich fyzické zdraví, ale i o jejich osobní problémy, které si bral jako své vlastní.

Jeho hluboké lidské i nadpřirozené cítění ho vedly k tomu, že hájil právo na život a podporoval lásku k životu. Propagoval i sám uskutečňoval s láskou mnohé projekty ve prospěch budoucích matek, dětí z ulice, sirotků a nabízel řešení různých veřejných problémů. Zakládal asylové domy i ošetřovatelská střediska. Po čtyři roky vedl Národní nemocnici.

Byl pionýrem ve výzkumné činnosti v oblasti pediatrie v Guatemale a rovněž v čele katedry pediatrie na lékařské fakultě sv. Karla (USAC), což bylo nejvyšší ocenění v tomto univerzitním kampusu.

V roce 1956 požádal o přijetí do Opus Dei jako supernumerář. Od této chvíle zintenzívnil svůj kontakt s Bohem v modlitbě, umrtvování, během dne při mši svaté a při přijímání a ve zpovědi. Jeho oddanost k Panně Marii rostla, byl velkým propagátorem denní modlitby růžence. Hodně se věnoval studiu a vzdělávání se v náboženské doktríně.

V apoštolské činnosti se snažil předávat svou radost a štědrost mnoha lidem, které vybízel k materiální spolupráci a k modlitbám za vznikající projekty na poli humánním i křesťanském, ve kterých se angažoval s velkým duchem oběti ve shodě se sociální doktrínou církve.

Spolupracoval obětavě s organizacemi, které působily v oblasti vzdělávání a školení venkovanů, dělníků a žen bez prostředků, a při formování univerzitní mládeže. Tuto službu ve prospěch bližního uskutečňoval až do svých 92 let.

Zemřel na rakovinu po dlouhé a těžké nemoci, kterou nesl s odvahou a pokorou, 17. října 1991 v hlavním městě Guatemala.