Série textů o výchově v rodině končí článkem o rodičovské autoritě, v němž nabízíme několik myšlenek o tom, jak pomáhat dětem správně zacházet se svou svobodou.
Jak člověk objevuje vlastní intimitu, probouzí se v něm stud. Úctě, jíž má mít k sobě samému, se učí především v rodině. V tomto redakčním článku nabízíme několik podnětů.
Jsou knihy, které člověku změní život. To se stalo sv. Augustinovi, když četl Ciceronova Hortensia: „Tato kniha,“ napsal po letech ve Vyznání, „změnila mou náklonnost, k Tobě, Pane, obrátila mé modlitby, mým přáním a touhám dala zcela jiný směr (…) takže jsem počal vstávati, abych se vrátil k Tobě“. Jeho cesta k Bohu nabrala po mnohém kolísání rozhodnější směr k obrácení, které pak bylo zpečetěno opět knihou: úryvek z listu Římanům strhl poslední zeď, jež ho zadržovala.
Když lidstvo začalo zapisovat výroky svých učenců, sbírky zvyků a zákonů a zprávy o událostech, při nichž vznikaly jednotlivé národy… zrodila se četba. Do té doby se kultuře – pěstování duše – jen naslouchalo. Pouze to, co si lidé pamatovali, se jako vzácná mapa světa, jako pochodeň uprostřed tmy předávalo dalším generacím.
Volání, zprávy, twíty, oznámení… telefony a počítače změnily náš přístup k realitě. Jak docílit toho, aby nám v našem běžném životě pomáhaly ve službě Bohu a druhým?
