Studovala v Zumárraze, Vergaře a Valladolidu. Na univerzitě Central v Madridu získala v roce 1935 titul magistr farmacie. Toho roku poznala Eduarda Ortize de Landázuri. Manželství uzavřeli 17. června 1941 ve starobylé svatyni Panny Marie z Arantzazu (Oñate). Měli sedm dětí.

Byla to temperamentní žena, velkorysá a tolerantní. Vedla duchovní život, formovala se a tak dokázala odpovídat na Boží lásku. Hledala svatost v obyčejných věcech každodenního života. 8. ledna 1953 požádala o přijetí do Opus Dei. Podle rad svatého Josemaríi Escrivá de Balaguer vytvářela se svým manželem zářivý a radostný domov. Její život se vyznačoval mimořádnou velkorysostí v oddanosti svému manželovi a svým dětem, ale také i ostatním lidem. Své konání stvrzovala láskou k Bohu a bližním, jež vycházela z pevné a hluboké zbožnosti. Od padesáti roků musela statečně snášet bolestivou nemoc zad, která jí ale ani v nejmenším neubírala na úsměvu.

11. prosince 1998 měla to štěstí se v Pamploně účastnit zahájení diecézního procesu o ctnostech manžela Eduarda. Krátce potom mohla v tomto procesu i svědčit. Po bolestivé nemoci, kterou nesla s příkladnou statečností křesťana, zemřela 11. října 2000 v pověsti svatosti.