Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes bych rád uvedl cyklus katechezí na téma neřesti a ctnosti. A můžeme začít hned na začátku Bible, kde kniha Genesis prostřednictvím vyprávění o prarodičích [Adamovi a Evě] představuje dynamiku zla a pokušení. Vzpomeňme si na pozemský ráj. V idylickém obrazu, který představuje rajská zahrada, se objevuje postava, která se stává symbolem pokušení: had, tato postava, která svádí. Had je záludné zvíře: pohybuje se pomalu, plazí se po zemi a někdy si jeho přítomnosti ani nevšimnete - je tichý -, protože dokáže dobře splynout se svým prostředím a především je nebezpečný.
Když začne rozmlouvat s Adamem a Evou, ukazuje, že je také rafinovaným dialektikem. Začíná tak, jak se to dělá při zlomyslných pomluvách, zlomyslnou otázkou: „Je pravda, že Bůh řekl: Nebudete jíst z žádného stromu v zahradě?“ (Gn 3,1). Věta je nepravdivá: Bůh ve skutečnosti nabídl muži a ženě všechny plody zahrady kromě plodů jednoho konkrétního stromu: stromu poznání dobra a zla. Tento zákaz nemá člověku zakázat používat rozum, jak se někdy nesprávně vykládá, ale je opatřením moudrosti. Jako by říkal: uznejte hranice, neciťte se být pánem všeho, protože pýcha je počátkem všeho zla. A tak nám dějiny říkají, že Bůh dosazuje prapředky za pány a strážce stvoření, ale chce je uchránit před domýšlivostí všemohoucnosti, před tím, aby ze sebe dělali pány dobra a zla, což je pokušení. Ošklivé pokušení i dnes. To je nejnebezpečnější nástraha pro lidské srdce.
Jak víme, Adam a Eva nebyli schopni odolat hadovu pokušení. Do jejich mysli se vkradla představa ne zrovna dobrého Boha, který by si je chtěl udržet v podřízenosti: proto se všechno zhroutilo. Bible nám těmito příběhy vysvětluje, že zlo nezačíná v člověku nějak halasně, když už se projeví nějaký čin, ale zlo začíná mnohem dříve, když se jím člověk začne zaobírat, zahrnovat ho do představ, myšlenek a nakonec se nechá lapit jeho lichotkami. Vražda Ábela nezačala hozeným kamenem, ale záští, kterou Kain zlovolně choval a která z něj udělala uvnitř monstrum. Ani v tomto případě nejsou Boží doporučení nic platná.
S ďáblem, drazí bratři a sestry, se nevede dialog. Nikdy! Nikdy se s ním nesmí diskutovat. Ježíš s ďáblem nevedl dialog; vyhnal ho. A na poušti, během pokušení, neodpovídal dialogem; prostě odpovídal slovy Písma svatého, Božím slovem. Buďte opatrní: ďábel je svůdce. Nikdy s ním neveďte dialog, protože je chytřejší než my všichni a donutí nás za to zaplatit. Když přijde pokušení, nikdy neveďte dialog. Zavřete dveře, zavřete okno, zavřete své srdce. Tak se bráníme proti tomuto svádění, protože ďábel je mazaný, je chytrý. Snažil se Ježíše pokoušet biblickými citáty, představoval se jako velký teolog. Buďte opatrní. S ďáblem se nebavíme a s pokušením nesmíme vést dialog. Když přijde pokušení, zavřeme dveře, střežíme srdce. Je třeba být strážci svého srdce. A proto s ďáblem nevedeme dialog. Střežit srdce je doporučení, které nacházíme u různých otců a svatých. A my musíme prosit o tuto milost, abychom se naučili střežit srdce. Je to moudrost umět střežit své srdce. Kéž nám Hospodin v tomto díle pomáhá. Kdo střeží své srdce, střeží poklad. Bratři a sestry, učme se střežit srdce.