...včasná a co nejméně invazivní diagnóza.“

Rina pracovala na SDM jako dobrovnolnice a v současné době navštěvuje postraguální kurz na univerzitě v Navaře. Indonézie je bohatá zem, kde je pět oficiálních náboženství. Rina pochází z nekatolické rodiny a se svými sestrami navštívila školu nacházející se v klášterním komplexu. Tam objevila katolickou víru a zde začal její vnitřní neklid. „Řekla jsem svým rodičům, že se chci dát pokřtít, ale nenechali mě. Říkali, že jsem příliš malá a že tato víra pochází z ciziny.“

Ve 12 letech jsem se přestěhovala do Singapuru. Každou neděli jsem se svou kamarádkou, která také nebyla katoličkou, chodila na mši. Vždy jsme odešli před přijímáním. Když jsem se o prázdninách vrátila domů, mí rodiče mi řekli, že se dáme pokřtít všichni. Proč? Nikdy jsem se jich na to nezeptala. Měli jsme několik sousedů katolíků, kteří nám domluvili setkání s knězem a za několik dní jsme byli pokřtěni. Sousedé nám byli za kmotry.“

V roce 2006 začala Rina chodit na seminář bioetiky. Mezi účastníky byl také chlapec, kterého znala již od dětství, a když se dozvěděla, že je z Opus Dei, požádala ho, aby jí o tom něco řekl, ale neporozumněla ničemu. Později začala chodit na formaci do centra Díla v Singapuru, kde hledala dvě věci: formaci a blízkost svatostánku.

Rině nebylo poselství Opus Dei cizí: „Vždy jsem se na práci dívala jako na něco, co se má nabízet Bohu. Vlastně to považuji za všeobecné téma, o kterém mluvím se svými přáteli, dokonce i s nekřesťany.“ Videa o svatém Josemaríovi jí pomohla objevit, že jeho poselství „mluví o obyčejných věcech, se kterými se může ztotožnit kdokoliv.“

Pomalu poznávala Dílo a nalezla povolání jako numerářka. Před dvěmi lety se přestěhovala do Pamplony, kde navštěvuje postgraduální kurz v biomedicínském výzkumu v rámci své dizertace na univerzitě v Navaře. Ve Španělsku se jí líbí křesťanská kultura - „Zde jsou kostely z 10. století! V Indonézii má nejstarší diocéze pouze dvěstě let. Španělsko je ve skutečnosti země s katolickou tradicí.“

Rina se právě nedávno účastnila svého druhého SDM. Poprvé byla jako dobrovolnice v Kolíně nad Rýnem v roce 2005 a letos v létě znovu v Madridu. Když se ohlíží na tyto chvíle plné intenzívní práce, říká, že u takto velkých událostí „dochází pokaždé k organizačním chybám. Na tomto SDM i ostatních s tím člověk počítá, ale já se vždy snažím a je to i mé přesvědčení, že jsem to já, která se musí změnit. Ať už jsme křesťany mnoho let nebo pár, vždy je možná nová konverze, naslouchat znovu Bohu a postoupit vpřed, aby se náš křesťanský život zlepšil.“