„Jmenuji se Brigilda, je mi 26 let a narodila jsem se v Durazzo (Albánie). Jsem jedináček. Když mi byly 2 roky, rodiče se kvůli komunistické diktatuře rozhodli z mé země odejít a usadit se někde v Itálii, kde by mohli pokojně žít.“ Tak začíná tato italsko-albánská dívka své vyprávění na cestě k Bohu. Cesta, která začala v jejích několika letech, a skončila v dubnu v roce 2019 při velikonoční vigilii, jež se slavila v katedrále v Burgosu, kde byla pokřtěna, biřmována i dostala svaté přijímání.

Její rodiče a zbytek rodiny byly muslimové, ale své náboženství nepraktikovali. S výjimkou její babičky, která ji učila se modlit v arabštině a hovořila s ní o Alláhovi, nejvyšší, mocné a všemohoucí bytosti. Přes obdiv, který k babičce měla, nepřestávala Brigilda závidět katolickým dětem ve škole, které viděla po mši přijímat. „V 9 letech jsem řekla rodičům, že bych chtěla jít k prvnímu přijímání. Odpověděli mi, že to nechají na mně, ale abych počkala, až dorostu“, vypráví.

Vážná dopravní nehoda

Vážná událost měla rozhodný vliv na víru Brigildy. Její matka měla dopravní nehodu, byla vážně zraněna a na pokraji smrti. Brigilda se modlila, aniž by věděla ke komu. „Neznala jsem Boha, ale snažně jsem ho prosila, aby matku zachránil.“
Nakonec po dlouhé rekonvalescenci se z toho dostala, k údivu lékařů, kteří považovali uzdravení za opravdový zázrak. Brigilda po této nehodě navázala se svými rodiči těsnější vztah a dala se na cestu k Bohu, kterého si přála poznávat čím dál tím více. Nicméně dospívání a roky na univerzitě prožila daleko od Něho.

V těch letech si oblíbila box a stala se dokonce národní přebornicí. Studovala předmět Biologických věd v Alessandrii a seznámila se se Salvatorem, jejím přítelem. Později získala titul magistra v Biologii a molekulární biomedicíně a měla nejvyšší ohodnocení. To vše jí pomohlo nabýt sebedůvěry, kterou ztratila po několika nepříjemných událostech z důvodu jejího albánského původu. Nicméně, jak si vzpomíná, něco jí stále chybělo.

Doktorát v Burgosu

Aby mohla svá studia dokončit v zahraničí, zažádala si tehdy o mezinárodní stipendium doktorátu Marie Curie přesto, že se nabízelo jen čtrnáct míst s více než 3000 kandidáty. Zamýšlela udělat si doktorát v nanotoxikologii a stipendium dostala. Výzkumné centrum mělo být na univerzitě v Burgosu ve Španělsku.
Když přijela do Burgosu, hledala byt blízko univerzity. Našla ho v nové obytné zóně blízko supermarketu a moderního farního kostela. Byl to kostel svatého Josemaríi. Když vstoupila do kostela, zjistila, že se slaví svátek jeho patrona, 26. června, právě v den jejích 26. narozenin.

„Burgos jsem si oblíbila, s jeho lidmi, spoustou katolických kostelů... Vyzařoval křesťanským a radostným prostředím! V tomto kastilském městě jsem znovu začala žít období reflexe a hledání Boha“, vzpomíná. Jednoho dne, když jsem vařila, obrátila jsem se nahlas k Pánovi: „Bože můj, neznám tvého Syna, Ježíše. Prosím tě, seznam mě s nějakým křesťanem, pořádným katolíkem, kterým by mi uměl vysvětlit Bibli a hlavně život tvého Syna.“

Jedna Italka a farnost svatého Josemaríi

Za tři týdny jsem se na jednom předmětu na univerzitě setkala s Danielou, další Italkou, která byla z Opus Dei a která také dělala v Burgosu doktorandský kurz. Brzy jsme se spřátelily. „Začaly jsme mluvit o naší výzkumné práci a později mi povídala o papeži Františkovi, o křesťanství a Ježíši Kristu. Rozplakala jsem se, protože v té chvíli jsem si byla jistá, že Bůh vyslechl mou modlitbu a Daniela byl nástroj, který mi Bůh dal do cesty“, vypráví.
Daniela ji doprovodila do farnosti svatého Josemaríi, představila faráři a Brigilda začala s katechezí na přípravu ke křtu. Po dobu devíti měsíců, každé úterý, se seznamovala s hlavními pravdami víry, díky Conchitě, její nové katechetce.

Jakmile byla na křest připravena, šla za biskupem Burgosu, Fidelem Herráezem, který ji s velkou radostí vybídl, aby poděkovala Bohu, jenž ji hledal a vyšel naproti. „Tento krok, který učiníš, je začátek, nové narození, které budeš muset stále posilovat“, řekl prelát.
Večer 20. dubna, při velikonoční vigilii, spolu se svou rodinou, přáteli a katechetkou, přijala Brigida nakonec křest, zároveň s biřmováním a svatým přijímáním. „Mohla jsem zakusit milosrdenství Boha Otce, vidět a poznat ho jako toho, kdo uděluje nekonečnou lásku všem lidem. A potom osobu Ježíše, Boha, který se stal člověkem, který přišel dát svůj život na odčinění za všechny naše hříchy. Vzpomněla jsem si tehdy na slova svatého Augustina: Pozdě jsem si tě zamiloval, Pane, kráso tak pradávná a tak nová! Ježíš mě osvobodil ze vší mé zatrpklosti, naučila jsem se odpouštět těm, kdo mi ublížili. Nyní se často ptám, jak jsem mohla žít těch 26 let bez Něho?“