Drazí bratři a sestry,

dnes uzavíráme cyklus věnovaný apoštolské horlivosti, v němž jsme se nechali inspirovat Božím slovem, aby nám pomohlo pěstovat nadšení pro hlásání evangelia, které se týká každého křesťana. Vzpomeňme na to, že při křtu říká celebrant a dotýká se uší a rtů křtěných: „Kéž Pán Ježíš, který dal hluchým slyšet a němým mluvit, dá, abyste mohli slyšet jeho slovo a vyznávat svou víru.“

A slyšeli jsme Ježíšův zázrak, jak evangelista Marek rozsáhle popisuje, kde se to stalo: „U Galilejského jezera ...“ (Mk 7,31) Co mají tato území společného? To, že je obývali převážně pohané. Nebyla to území obývaná Židy, ale převážně pohany. Učedníci vyšli s Ježíšem, který je schopen otevřít uši a ústa, tedy fenomén hluchoty němoty, který je v Bibli také metaforický a označuje uzavřenost vůči Božím voláním. Existuje fyzická hluchota, ale v Bibli je hluchý ten, kdo je hluchý k Božímu slovu, němý, kdo Boží slovo nesděluje.

Další znamení je také příznačné: evangelium podává zprávu o Ježíšově rozhodném slově v aramejštině „effatà“, které znamená „otevři se“, otevřete se, uši, jazyk, a je výzvou adresovanou ani ne tak hluchoněmému, který ji nemohl slyšet, ale právě učedníkům té doby a všech dob. I my, kteří jsme ve křtu přijali působení Ducha, jsme vyzýváni, abychom se otevřeli. „Otevřete se“, říká Ježíš každému věřícímu a své církvi: otevřete se, protože poselství evangelia vás potřebuje, aby mohlo být dosvědčeno a hlásáno! A to nás také nutí přemýšlet o postoji křesťana: křesťan musí být otevřený Božímu slovu a službě druhým. Uzavření křesťané končí vždy špatně, protože to nejsou křesťané, ale ideologové, ideologové uzavřenosti. Křesťan musí být otevřený hlásání Slova, přijímání bratří a sester. A proto je toto „effatà“, toto „otevřít se“, výzvou pro nás všechny, abychom se otevřeli.

I na konci evangelií nám Ježíš dává toto své misionářské poslání: Jděte, jděte a paste, jděte a hlásejte evangelium.

Bratři a sestry, všichni se cítíme být jako pokřtění povoláni svědčit o Ježíši a hlásat ho. A prosme o milost, abychom jako církev dokázali uskutečnit pastorační a misijní obrácení. Kristus se na břehu Galilejského jezera zeptal Petra, zda ho miluje, a pak ho požádal, aby pásl jeho ovce (srov. v. 15-17). Položme si také tuto otázku, každý z nás si položme tuto otázku: Opravdu miluji Krista do té míry, že ho chci hlásat? Chci se stát jeho svědkem, nebo se spokojím s tím, že jsem jeho učedníkem? Přijímám vážně lidi, které potkávám, přináším je k Ježíši v modlitbě? Chci něco dělat, aby radost z evangelia, která proměnila můj život, učinila jejich životy krásnějšími? Přemýšlejme o tom, přemýšlejme o těchto otázkách a pokračujme ve svém svědectví.