Evangelium (Lk 24,35-48)
Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a (jen) se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky.“
Komentář
Je večer dne vzkříšení. Emauzským učedníkům hoří srdce. Zpráva o vzkříšení je tak mimořádná, že spěchají, aby se o ni podělili s jedenácti apoštoly. A ti ještě dodávají, že Ježíš se zjevil také Šimonu Petrovi. Zatímco se dělí o tuto nevídanou zprávu, Pán Ježíš se zpřítomňuje uprostřed nich. Povzbuzuje je, aby posílil jejich dosud kolísající víru. Říká jim, aby se podívali na jeho ruce a nohy, aby se ho dotkli: Je to opravdu on! Jsou plni radosti i obav, protože je těžké uvěřit, že Ježíš je skutečně přítomen. Je třeba víry, aby ho poznali v jeho slavném těle. Ježíš tedy před nimi jí pečenou rybu. Svatý Lukáš, když nám podává tuto přesnou informaci, trvá na skutečném zjevení Pána v těle (srov. v. 39). Ježíš ukazuje Jedenácti
své nohy a ruce: je to On, skutečně, Ježíš Kristus, "jeden a týž", jak řekne Tradice církve, který byl ukřižován, zemřel a byl pohřben a který je nyní tam, před nimi, živý a zdravý. On je skutečně vzkříšený. Jeho tělo, které po vzkříšení zůstalo spojeno s božstvím, ale které bylo mrtvé, oddělené od jeho lidské duše, to samé tělo znovu vstalo. Toto velké tajemství je základem naší víry.
Pán pak vyzývá své učedníky k víře a vysvětluje jim, že právě o něm mluví Písmo. "Všechno, co je psáno, se musí naplnit" (v. 44): tyto věci byly napsány, aby se naplnily. Můžeme tedy pochopit, že Mojžíšův zákon, Proroci a Žalmy - součást oněch "Písem" hebrejské Bible - jsou anticipací evangelia, protože již vydávaly svědectví o Kristu. Musíme mít vášeň pro Písmo svaté, Starý a Nový zákon, což je vášeň pro samotného Ježíše. Musíme číst a studovat Písmo svaté s opravdovou vášní, abychom rostli v lásce a poznání Vtěleného Slova a spolu s ním se uváděli do trinitárního proudu Lásky.
Od té chvíle bude na učednících, aby byli Kristovými svědky a hlásali obrácení na odpuštění hříchů Židům a všem národům. K tomu jim Kristus slibuje pomoc Ducha svatého (v. 49). Dnešní první čtení nám ukazuje Petra, jak před Židy plní poslání, které dostal od Ježíše (srov. Sk 3,13-19). Ve druhém čtení nás svatý Jan vybízí, abychom rozjímali o Pánově slově, zachovávali přikázání a žili z lásky k Bohu (1 J 2,5): nepochybně to bude dodržovat stejně jako Nejsvětější Panna.
Radost té noci (v. 41) provází celý život křesťana jako tajemná přítomnost Ducha svatého. Je to radost, kterou jsme povoláni předávat druhým. Kristus, který je naplněn Duchem svatým, z nás chce udělat syny a dcery věčného Otce: "Tato radost, zapomínající na sebe, je největším důkazem lásky". To, o co prosíme Pána v žalmu dnešní liturgie, se uskutečňuje ve vzkříšení: "Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář" (Ž 4,7).