Evangelium (Jan 2,13-25)
Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: `Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.' Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.
Komentář
V pořadí postních nedělí nám liturgie této 3. postní neděle navrhuje rozjímat nad scénou očišťování Chrámu. Ostatní evangelisté umísťují tuto epizodu do posledního týdne Ježíšova pobytu v Jeruzalémě, kdy dokončí poslání, které dostal od Otce, zatímco Jan ji klade na začátek Ježíšova veřejného působení, pravděpodobně s myšlenkou uvažovat o ní jako o programovém gestu.
Při vyhánění kupců a směnárníků Ježíš připomíná Zachariášova prorocká slova: "V onen den nebude v domě Hospodina zástupů ani jeden kupec" (Zach 14,21). Židé chápou, že jde o symbolické gesto, a žádají ho o znamení, které by dokázalo, že jedná ve jménu a s mocí Boží, jako pravý prorok. Ježíš nabízí znamení, které by žádný jiný prorok nemohl dát: kříž a vzkříšení: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím“. Význam této věty, kterou Židé špatně pochopili, se ukáže až s Ježíšovým zmrtvýchvstáním, kdy si "jeho učedníci vzpomněli, že to řekl, a uvěřili Písmu a slovu, které Ježíš řekl".
Ježíšův kříž a vzkříšení otevírají nový způsob uctívání Boha. Místem setkání Boha s lidmi už nebude chrám, ale samotné Ježíšovo vzkříšené a oslavené tělo, které všechny spojuje ve svátosti jeho těla a krve.
V Janově evangeliu to krátce nato vysvětlí sám Ježíš Samaritánce: "Věř mi, ženo, přichází hodina, kdy se ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudeš klanět Otci... kdy se praví ctitelé budou klanět Otci v duchu a pravdě, neboť tak si Otec přeje, aby se klaněli ti, kdo ho uctívají" (Jan 4,21-23).
Svatý Pavel na tuto novou bohoslužbu odkazuje, když křesťany nazývá "Božím chrámem" (1 Kor 3,16) a především když nás vybízí, abychom obětovali svá těla jako živou, svatou, Bohu milou oběť. To je "duchovní bohoslužba" (Řím 12,1), bohoslužba, v níž se člověk sjednocený s Kristem stává adorací, oslavou živého Boha.
Po očištění chrámu evangelista zdůrazňuje, že mnozí, vidouce znamení, která učinil, uvěřili v jeho jméno, ale "Ježíš jim nevěřil, neboť všechny znal". Někdy se naše víra, podobně jako víra Ježíšových protivníků, opírá více o zázraky než o samotného Boha, spočívá více na našich jistotách než na společenství s Kristem, které se uskutečňuje ve svátostech.
Ježíšovo očištění chrámu nám dnes připomíná potřebu očistit naši víru, vrátit se k tomu, abychom svůj život založili na tomto Bohu, který svou moc a nekonečnou lásku projevil křížem, jenž je zdrojem naší spásy. Jedině skrze kříž nalezneme slávu a radost ze vzkříšení.
John Vassallo