Evangelium (Jan 12,20-33)

Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl: „Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu promluvil anděl.“ Ježíš jim na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.

Komentář

Krátce před Ježíšovým umučením se na něj prostřednictvím Filipa s uctivou prosbou obrací několik Řeků, kteří chtějí vidět Mistra. Toto gesto ze strany těch, kteří nějakým způsobem zastupovali pohany, vyvolá Ježíšovu řeč plnou hlubokých zjevení. Jako by tito pohané v Ježíši znovu probudili vědomí bezprostřední blízkosti jeho nejvyšší oběti za celé lidstvo. Pán je znepokojen a naznačuje možnost prosit Otce o vysvobození z této hodiny. Obrazem obilného zrna odumírajícího v zemi však naopak oznamuje, že podstoupí kalvárskou oběť, která se obnovuje při každé mši svaté a na každém místě.
Když hovořil o "hojném ovoci", svatý farář Arský odvážně prohlásil, že každá mše svatá "rozveseluje celý nebeský dvůr, ulevuje ubohým duším v očistci, přitahuje na zem nejrůznější požehnání a vzdává Bohu větší slávu než všechna utrpení všech mučedníků dohromady, všechna pokání všech askétů, všechny slzy, které prolili od počátku světa a které budou prolity až do konce věků"[1].
Ježíš pak vyslovuje proroctví o své oběti: "Až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě" (v. 32). Na kříži Ježíš vyrve ďáblovi seznam obvinění proti nám (Kol 2,14) a získá pro všechny odpuštění hříchů a smíření s Bohem. Pán bude moci dát lidstvu své nekonečné milosrdenství v plném souladu se svou nekonečnou spravedlností. Proto jsou všechny duše a všechny věci jakoby zasaženy přitažlivostí Boží lásky.
O tomto tajemství povýšení kříže dostal svatý Josemaría zvláštní světlo, které se týkalo všech křesťanů. Jak řekl: "Ježíš chce být vyvýšen právě tam: v hluku továren a dílen, v tichu knihoven, v ruchu ulic, v tichu polí, v intimitě rodin, na shromážděních, na stadionech... Tam, kde křesťan může poctivě strávit svůj život, musí svou láskou umístit Kristův kříž, který k sobě všechno přitahuje"[2].
V tomto úryvku evangelia můžeme také uvažovat o nekonečné touze po duších, která hoří v Ježíšově kněžském srdci. Touha, která v něm plane po záchraně a posvěcení lidstva, je tak velká, že překonává strach ze smrti, a to onou prosbou k nebeskému Otci: "oslav své jméno!", která předjímá Ježíšovu dlouhou modlitbu v Getsemanech a vyvolává láskyplnou odpověď Otce, kterou všichni slyšeli.
My křesťané se musíme podobat Kristu, mít stejné pocity, které oživovaly jeho milosrdné srdce (srov. Flp 2,5), a mít stejné touhy s velkorysou oddaností. A "s touto kněžskou duší, kterou za vás všechny Pánu vyprošuji," napsal při jedné příležitosti svatý Josemaría, "se musíte postarat o to, aby se uprostřed vašich každodenních zaměstnání celý váš život proměnil v neustálou chválu Boha: neustálou modlitbu a pokání, modlitbu a oběť za všechny lidi. A to vše v důvěrném a vytrvalém spojení s Ježíšem Kristem ve svaté Oběti oltářní"[3]. Abychom ve mši svaté, která je obnovou kalvárské oběti, proměnili svůj život v oběť podobnou Kristu, plnou nadpřirozené účinnosti a služby druhým.

Pablo M. Edo

[1] Sv. farář Arský, Homilie o Mši svaté.
[2] Sv. Josemaría Escrivá, Křížová cesta 11,3.
[3] Sv. Josemaría, Dopis 28-III-1955, n. 4.