Evangelium (Mk 1, 21b-28)
Ježíš hned v sobotu vstoupil do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: »Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!«. Ale Ježíš mu přísně rozkázal: »Mlč a vyjdi z něho!« Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: »Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!« A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.
Komentář
Podle tradice byl evangelista Marek učedníkem, který zapsal vzpomínky svatého Petra na Ježíšův život. V dnešním evangeliu je nám vylíčen celý jeden den Páně. To, co se onoho dne stalo, zůstalo Petrovi obzvlášť vryto do paměti, a to i proto, že se to odehrálo přímo v blízkosti jeho domova.
Podle archeologických výzkumů, které byly v této oblasti provedeny, se Kafarnaumská synagoga skutečně nacházela v blízkosti lokality, kde rozeznáváme velmi starobylé místo křesťanského kultu, který se konal v Petrově vlastním domě. Je snadné si představit apoštolovo dojetí, když přijal Mistra ve svém vlastním domě, uvítal ho, pohostil a dal mu najíst, aby si mohl odpočinout.
Stejně jako všichni zbožní obyvatelé tohoto místa se Pán v sobotu brzy ráno vydal se svými učedníky do nedaleké synagogy, kde začal okamžitě vyučovat přítomné, kteří s obdivem naslouchali slovům nazaretského učitele. Nebyla to stejná slova, jaká byli zvyklí slýchat od farizeů, neboť mluvil s autoritou, novým a překvapivým způsobem.
Oči posluchačů pozorovaly jeho držení těla, jeho gesta, jeho způsob spontánního vypořádávání se s událostmi, které oni sami prožívali. A v jeho kázání viděli odraz jeho způsobu bytí a jednání.
Tato skutečnost svatého Josemaríu vždy zasáhla. Ve snaze shrnout Ježíšův život našel mezi jinými větami z evangelia jednu, která poukazovala na příklad, který Ježíš dával svým způsobem jednání, jímž dával autoritu svému kázání: „Coepit facere et docere — Ježíš nejprve činil a potom učil. Ty i já musíme svědčit příkladem o tom, že nelze vést dvojí život. Nemůžeme přece učit o něčem, co sami nekonáme. Jinými slovy, musíme učit to, oč alespoň usilujeme.“[1]
Proto svatý Řehoř Veliký vysvětloval: "Způsob, jak něco učit s autoritou, spočívá v tom, že to nejdříve uvedeme do praxe, než to začneme učit, protože každé učení ztrácí na věrohodnosti, když svědomí zradí slovo"[2]. Místo toho, jak se říká, je nejlepším kazatelem bratrský příklad[3].
Kromě důslednosti svého života obohatil Ježíš své kázání o další moc, která udivovala jeho současníky: o schopnost vyhánět nečisté duchy.
Démoni, přestože se na něj obraceli s jistou drzostí, která naznačovala, že znají jeho totožnost a poslání, jejichž předčasné prozrazení přítomným hrozilo, zároveň projevovali poslušnou bázeň vůči Ježíšovým příkazům.
Později byli posláni i apoštolové, aby v Ježíšově jménu kázali a vyháněli démony.
Také my křesťané jsme Mistrem povoláni ke spolupráci na úkolu evangelizovat svět, bojovat proti skutkům nepřátel duší, a k tomu je třeba, aby náš život byl v souladu s evangeliem, které jsme povoláni hlásat.
Papež František tuto apoštolskou výzvu vysvětlil takto: „Evangelium je slovem života, neutiskuje lidi. Naopak, osvobozuje ty, kdo jsou otroky mnoha zlých duchů tohoto světa. Ducha samolibosti, přilnutí k penízům, pýchy, smyslnosti… evangelium mění srdce, mění život, proměňuje náklonnosti ke zlu na dobré úmysly. Evangelium je schopné měnit lidi! Proto je posláním křesťanům šířit všude výkupnou moc, stát se misionáři a hlasateli Božího Slova.“[4]
[1] Svatý Josemaría, Výheň, č. 694.
[2] Svatý Řehoř Veliký, Moralia, č. 23.
[3] K tomuto populárnímu španělskému rčení srov. svatý Josemaría, List 9-1-1932, č. 28 in n E. Burkhart-J.Lopez, Vita quotidiana e santità nell’insegnamento di San Josemaría. Studio di teologia spirituale. LEV, Roma 2015, vol. I, s. 408.
[4] Papež František, Anděl Páně, 1. února 2015.