Evangelium(Mt 25,14-30)

Málo jsi spravoval věrně, pojď se radovat se svým pánem

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:

„Jeden člověk se chystal na cesty, zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval.

Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, (podnikavě) jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi (jámu) a peníze svého pána ukryl.

Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: `Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: `Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.' Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: `Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle – další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: `Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'

Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: `Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.' Pán mu odpověděl: `Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.'"

Komentář

Církev dnes slaví třicátou třetí neděli během roku, poslední před slavností Krista Krále, která uzavírá liturgický rok. Evangelium připadající na tuto neděli uvádí podobenství o talentech, které vysvětluje potřebu využívat dary, které nám byly dány, abychom sloužili Bohu a druhým.

V evangeliích má příběh o muži, který odjíždí a svěřuje svůj majetek několika služebníkům, aby s ním hospodařili, než se vrátí, dvě verze: Lukáš (19, 11-27) a Matouš. V Lukášově verzi dává pán svým třem služebníkům 10, 5 a 1 minu. Mina odpovídala 100 drachmám, tedy půl kilu stříbra. Matouš místo toho zmiňuje jinou měrnou jednotku, talenty, dané v menších počtech (5, 2 a 1), které však představují mnohem vyšší sumu: ve skutečnosti talent odpovídal 6 000 drachmám (asi 35 kilo stříbra). Tři sluhové tedy dostávají přibližně 175 kilo stříbra první, 105 druhý a 35 třetí. Touto rozdílností rozdělení podobenství symbolizuje rozmanitost darů a charismat, která Bůh rozděluje podle svého prozřetelnostního plánu.

„Po delší době“ (v. 19) se pán z podobenství vrací. Dva první sluhové jsou za svou práci odměněni. Jak vysvětluje svatý Jeroným, „oba proto dostávají stejnou odměnu, ne kvůli velikosti zisku, ale kvůli snaze jejich vůle“[1]. Tito dva sluhové použili celou obdrženou částku, ať se to zdálo jakkoli mnoho nebo málo, ve prospěch svého pána. Z tohoto důvodu je nazývá „služebník dobrý a věrný“ (v. 21).

Místo toho třetí sluha nemyslí na svého pána ani na jeho blahobyt, ale na svou vlastní bezpečnost: proto zakopává svůj talent, aby jej vrátil nedotčený. Pán se k němu chová tvrdě, označuje ho za „služebníka špatného a líného“ (v. 26). Za pozornost stojí, že pán podobenství mu talent vezme a dává ho tomu, kdo jich má už pět. Zdá se, že jde o gesto neslučitelné s dobrotou a milosrdenstvím Božím. Krom toho se majitel odvolává na „směnárníky“, kteří mohli poskytnout úrok. Na první pohled význam podobenství vzbuzuje rozpaky a vyžaduje z naší strany zamyšlení.

Papež František na jedné straně zdůraznil, že dědictví, které pán v podobenství dává svým služebníkům, představuje především duchovní statky, tedy „jeho Slovo, eucharistii, víru v nebeského Otce, jeho odpuštění“[2]. Kdo činí tyto dary plodnými a dává je poznat, dovoluje Bohu, aby byl jeho život plodný.

Právě proto, že hlavní obsah dědictví, které je nám dáno, spočívá v Boží milosti, se ti, kdo je přijímají s dobrými úmysly a velkorysostí, tak uschopňují přijímat ještě další milosti. Místo toho ti, kteří nevyužívají dobra, které jim Bůh posílá, a „pohřbívají“ je ze strachu nebo nedostatku velkorysosti, ti, kdo se nemodlí nebo se neuchylují ke svátostem, se dobrovolně stávají neschopnými přijímat cokoli dalšího a růst, aby přinášeli více ovoce. Proto Pán říká: „Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek; ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má“ (v. 29).

Na druhou stranu, když se velkoryse dáváme službě Bohu, v osobní modlitbě, a především v oběti oltářní, je to jako bychom vložili svůj talent do rukou „bankéřů“, kteří zaručují ovoce našich darů. Naproti tomu ten, kdo je sobecký a vždy hledá jen svůj vlastní prospěch, dusí svou vlastní plodnost.

Jak poznamenal svatý Josemaría, talenty také představují naše lidské vlastnosti a naše osobní schopnosti. V tomto smyslu se nemůžeme ztotožnit se služebníkem, který zakopává svůj talent: „Je zarmucující nezískat nic, nemít dobrý užitek ze všech schopností – ať je jich málo nebo hodně – které Bůh dává člověku, aby sloužil lidem a společnosti! [...] Vykopej hřivnu! Dělej vše, ať přinese užitek, a zakusíš při tomto nadpřirozeném obchodování velkou radost, pochopíš, že nezáleží na tom, aby výsledek lidé na zemi obdivovali. Podstatné je odevzdat všechno, co jsme a co máme, snažit se, aby hřivna přinášela užitek a abychom stále vydávali dobré plody “[3].

A konečně, dobrý způsob, jak zužitkovat obdržené talenty, je pomáhat druhým objevit ty jejich, a nakonec je nadchnout skutečností, že se stali schopnými rozhýbat talenty druhých, aby se i oni podíleli na této božské plodnosti.

[1] Catena aurea, in loc.

[2] Papež František, Anděl Páně, 16-XI-2014.

[3] Sv. Josemaría, Boží přátelé, 46-47.