Evangelium (Mk 1,14-20)
Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí!“ Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.
Komentář
Po křtu v Jordánu a po překonání pokušení na poušti se Ježíš vydal do Galileje a usadil se v Kafarnaum, městě ležícím na břehu Genezaretského jezera. Bylo to rušné město rybářů, zemědělců a obchodníků, kde se scházeli židé i pohané, lidé ze všech společenských vrstev. Poselství, které přišel kázat, tedy nebylo určeno uzavřené skupině stoupenců, ale všem, obyčejným lidem, kteří žijí a pracují v běžných profesích.
V tomto úryvku evangelia, kterým Marek začíná vyprávění o Mistrově veřejném životě, jsou shrnuty dvě základní charakteristiky Ježíšova poselství a činnosti.
Nejprve shrnuje základní obsah svého kázání: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ (v. 15). Obrácením se myslí změnu směru. Ta spočívá v odvrácení se od hříchu, abychom tak mohli mít přímý pohled na cíl, k němuž jsme všichni povoláni a tím je blaženost v nebeském království. Je to však také postoj nepodléhání tomu, co se obvykle dělá a co lze přitom dělat lépe nebo prostě způsobem, který přináší více ovoce. Když člověk uslyší tuto Ježíšovu výzvu k obrácení, začne se v jeho životě něco měnit. Tak to zažili Šimon a Ondřej, Jakub a Jan.
Zadruhé, pozváním těch, kteří se měli stát jeho prvními učedníky, aby ho následovali (v. 16-20), Ježíš vytváří svou církev s podporou několika prostých a obyčejných lidí, které ustanoví jako apoštoly. Je a jejich nástupce použije, aby neustále připomínali všeobecnou výzvu k obrácení a pokání, která otevírá cestu do nebeského království.
Tito muži byli zaneprázdněni svými každodenními úkoly, byli rybáři, když jim Ježíš otevřel nečekané obzory a oni ho okamžitě následovali. Do té doby jejich práce spočívala v nahazování sítí, jejich mytí, opravování, aby byly vždy připravené, v prodávání ryb... Pán jim však dal poznat, že aniž by se vzdali svého povolání, čeká je nyní jiný rybolov. Jejich velké dobrodružství začalo prostým, zdánlivě náhodným setkáním. Od chvíle, kdy se otevřeli Ježíši a byli natolik velkorysí, že změnili to, na co byli zvyklí a začali ho následovat, začali napřímo poznávat Mistra. Nepovolal je, aby byli pouhými hlasateli nějakého učení, ale blízkými přáteli a svědky jeho osoby. S tímto rybářským háčkem se od nynějška měli stát „rybáři lidí“ (v. 17).
Tato scéna se může opakovat v životě každého z nás, pokud stejně jako oni nasloucháme jeho volání a rozhodneme se ho bezpodmínečně následovat. Tím se nám otevře nová, nádherná, božská dimenze, která naplní obsahem a smyslem celou naši existenci. Ježíš chce – říkával svatý Josemaría (Jít s Kristem, č. 159), „abychom byli bdělí, abychom se neustále přesvědčovali o jeho velké moci a abychom znovu slyšeli jeho slib: Venite post me, et faciam vos fieri piscatores hominum (Mk 1,17), pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí – budete-li mne následovat, podaří se vám přivést lidi k Bohu. Měli bychom těmto Ježíšovým slovům věřit a nasednout do loďky, chopit se vesel, vytáhnout plachty a vydat se na moře světa, který nám Kristus dává jako dědictví.Duc in altum et laxate retia vestra in capturam (Lk 5,4), zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“
Francisco Varo