Evangelium (Mt 22, 1-14)
Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích:
„Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: `Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!' Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: `Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.' Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí. Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: `Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?' On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: `Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.' Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.“
Komentář
V tomto podobenství Ježíš mluví o králi, který zve mnoho lidí na svatební hostinu svého syna, ale překvapivě nikdo z pozvaných na oslavu nepřichází. Výmluv je mnoho a jsou všelijaké, ale konečný výsledek je takový, že se pozvaní hostiny nezúčastní.
„Bůh je vůči nám dobrý, zdarma nám nabízí svoje přátelství, nabízí nám zdarma svoji radost, spásu – říká papež František – , ale kolikrát nepřijímáme jeho dary, stavíme na první místo naše hmotné obavy, naše zájmy; a když nás Pán volá, mnohokrát se také zdá, že nás to obtěžuje.“[1]
Bůh má jistou zkušenost s odmítnutím ze strany těch, kterým nabízí své dary; ale jeho láska se nenechá odradit. Proto posílá své služebníky odevšad, aby pozvali na hostinu všechny, kteří jim přijdou naproti, dobré i zlé bez rozdílu. Připomíná, že také špatní jsou pozváni. Pán nevylučuje nikoho ze svého volání. Pozvání, které bylo některými odmítnuto, nachází přijetí u osob, které předtím nebyly součástí okruhu známých, osob, se kterými neměl žádný vztah. Muži a ženy jakékoli kultury a podmínek, také ti kteří se nemodlí a nemají žádný vztah s Bohem, všichni jsou povoláni ke svatosti, ke spolupráci na nebeské radosti. Nikdo není vyloučen.
„Všichni pokřtění vědí, jaká je oslava svatby královského syna a jaká je jeho hostina – říká svatý Augustin v kázání k tomuto evangelijnímu úryvku. Pánův stůl je připraven pro každého, kdo se ho chce účastnit. Nikomu není zakázáno přiblížit se, avšak je důležitý způsob, jakým to chce udělat.“[2] Štědré pozvání od Boha, představovaného králem, k účasti na nebeské slávě, symbolizované svatební hostinou, je zdarma a univerzální.
Evangelium praví, že „král vstoupil podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty“ (v. 11). Ti, kteří tam byli, byli pozváni, jako my všichni lidé jsme pozvaní ke spáse. Brána je otevřená pro každého, kdo chce vstoupit, ale ještě před samotným těšením se ze slávy bude soud. Svrchovaný soudce, který dokáže vidět do hlubin srdcí, ohodnotí to, co je v životě každého. „Ježíš ohlásil ve svém kázání soud posledního dne – připomíná Katechismus katolické církve. Tehdy bude odhaleno, jak se každý choval a co je skryto v jeho srdci. Tehdy bude odsouzena zaviněná nevěra, která si nevážila některé Bohem nabízené milosti. Vztah k bližnímu odhalí, zda byla milost a božská láska přijata nebo odmítnuta. [...] Avšak Syn nepřišel proto, aby soudil, nýbrž aby dával spásu a život, který je v něm. Odmítáním milosti v nynějším životě se každý již sám odsuzuje - dostane (odplatu) podle svých skutků a může se odsoudit i k věčné záhubě, jestliže odmítne Ducha lásky.“[3] Jen ten, kdo je důstojně připraven, bude moci zasednout ke stolu.
V Ježíšově podobenství se jasně ukazuje, že není důležité to, co se dělo v minulosti, ale že je nezbytná tato podmínka: obléknout si svatební šaty; to znamená, mít čistou duši a zkroušené srdce, vést životní styl, který je svědectvím lásky k Bohu a k bližnímu. Ježíš zve všechny ke stolu, ale žádá si uznání v přiblížení se k němu. Proto tedy svatý Pavel připomínal křesťanům v Korintu, že předtím, než se přiblíží k eucharistické hostině, svátosti ve které již dopředu zakoušíme nebeskou slávu, musíme dobře zpytovat své svědomí: „Každý tedy musí sám sebe zkoumat, a tak ať chléb jí a z kalicha pije. Kdo totiž jí a pije, a tělo Páně nerozlišuje od obyčejného chleba, jí a pije si odsouzení“ (1 Kor 11, 28-29).
Pokud se cítíme pošpiněni, tak dnes je krásný den pro očistu duše, objetí lásky a těšení se z pozvání, které nám Ježíš dal na svou nebeskou hostinu.
[1] Papež František, Anděl Páně, 12. října 2014.
[2] Svatý Augustin, Sermo 90, 1.
[3] [3] Katechismus katolické církve, nn. 678-679.