Dora del Hoyo se narodila roku 1914 v Boca del Huérgano (León, Španělsko). Po ukončení základního vzdělání začala pracovat jako hospodyně. Tuto práci vykonávala profesionálně a s nasazením až téměř do své smrti, 10. února 2004.
V roce 1939 se přestěhovala do Madridu. Nejprve pracovala v různých domácnostech a později začala své povolání vykonávat v Moncloa, univerzitním centru, kde poznala svatého Josemaríu. V březnu 1946 se rozhodla požádat o přijetí do Opus Dei. V prosinci téhož roku se přestěhovala do Říma, kde pracovala s lidmi z celého světa.
Po její smrti až do dnešní doby více než tři sta lidí - většina z nich ženy, které mají tutéž profesi - písemně zdůraznilo pozitivní přínos, jaký má křesťanský příklad Dory v jejich životech. Rovněž jsou zaznamenána mnohá vyslyšení, která se přičítají její přímluvě.
Prvotní příčina zahájení tohoto procesu kanonizace je spontánní zbožnost, která vyvěrá z živé víry Božího lidu a z autenticity, kterou církev následně během procesu zkoumá.
Jakmile byly splněny nutné podmínky kanonického práva a byly důkladně ověřeny důkazy o příkladném životě Dory, prelát Opus Dei, Mons. Javier Echevarría, se rozhodl zahájit procesní šetření o jejím životě a ctnostech a ustanovil k tomu tribunál.
Během ceremonie prelát řekl, že „jsem stále více přesvědčen o fundamentální úloze, kterou tato žena měla a bude mít v životě církve a společnosti. Pán povolal Doru del Hoyo, aby pracovala podobně jako Panna Maria v domě v Nazaretě.“
„Křesťanský příklad této ženy svou věrností života křesťana přispěje k oživení ideálu ducha služby a k šíření toho, jak je v naší společnosti důležitá rodina, která je autentickou domácí církví, jež Dora svou každodenní velkorysou a radostnou prací ztělesňovala.“
Primárním smyslem každé kanonizace je přispět k dobru ostatních lidí a tak i celé církvi. Tento kanonizační proces umožní lépe pochopit osobnost člověka, který žil obyčejným životem a činil z něj trvalý akt obětování se Bohu a radostné službě při domácích pracech.
OTEVŘENÁ CESTA
Dora se rozhodla věnovat svůj život práci, kterou považovala za základní nejenom pro rodinu, ale také pro každého a pro celou společnost. Byla přesvědčená, že ideál „šťastného světa“ musí začít vytvářením pokojného domova a starostí o to, co přispívá k harmonii a dobré náladě.
Její kolegyně zdůrazňují profesionální prestiž, které se těšila. Nespokojovala se s tím, že by pouze plnila povinnosti v prádelně nebo kuchyni, ale své vlohy uplatňovala co nejvíce: žehlila košile univerzitním studentům a škrobila je (podle módy z let čtyřicátých), aniž to někdo požadoval, připravovala sváteční jídla bez dalších finančních nákladů. Uchovávat nádobí čisté nebo prostírat stůl bylo pro ni projevem lásky. Chtěla se setkávat s Bohem ve zdánlivých maličkostech - hrdinských - tak, že nabízela práci dobře vykonanou, s láskou, kterýkoliv den, až do konce svého života.
Mnohé zaznamenané vzpomínky o životě Dory vyzdvihují také její dobrý vkus a eleganci.
Styl, styl Dory pro ženy, které dnes vidí v domácí práci opravdovou profesi. Pomoc z nebe, jak čelit tisícům každodenních problémů, které s sebou nese vedení a péče o domácnost a o lidi, se kterými se setkáváme.
Další informace o Doře del Hoyo naleznete v sekci: