Nejdražší, ať mi Ježíš chrání mé dcery a mé syny!
Zítra dovršíme devadesát let od onoho dne 2. října 1928, který sv. Josemaría krátce poté popsal následovně: „Tento den Pán založil své Dílo, probudil Opus Dei“ (Apuntes íntimos, 306). Radost, se kterou slavíme tento den je současně vzdáváním díků Bohu, který neustále obohacuje svou Církev rozličnými dary a charismaty: „Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky!“ (Žalm 118, 1) Před naším Otcem se otevřelo neskutečné panorama: spolupracovat na usmíření celého světa s Bohem prostřednictvím profesní práce a dalších okolností běžného života.
Uvažujme o prvenství Boha: je to On, kdo založil své Dílo a je to On, kdo v něm pokračuje. Jako v celé Církvi se naplňují slova Evangelia: „Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu.“ (Mk 4, 26-28) Svatý Josemaría přidal to, co záleželo na něm: intenzivní modlitbu, rozhodný vnitřní boj a neustávající apoštolskou iniciativu. Přesto byl vždy přesvědčen, že veškerá síla, která ho vedla ke službě duším, pochází od Boha: „Děkuji ti, Bože, že jsi učinil, abych jasně rozuměl, že všechno je tvé: květiny i plody, strom i listí, a také průzračná voda, která tryská k životu věčnému. Gratias tibi, Deus!“(En diálogo con el Señor, s. 308) Prvenství Boží milosti je stejně reálné v životě křesťana, v životě každé a každého z nás.
Vedle rozvažování nad Božím darem, obnovme naši vděčnost, protože Bůh chtěl s námi i přes naši nepatrnost počítat, aby nás učinil svými spolupracovníky (srov. 2 Kor 6, 1). Někdy se nám může zdát, že ve skutečnosti je naše úloha v Božích plánech zanedbatelná. Přesto On bere vážně naši svobodu a skutečně s námi počítá. Mysleme na toho chlapce, který uměl dát to málo, co měl – pět chlebů a dvě ryby –, do rukou našeho Pána: na základě tohoto velkorysého gesta Ježíš dal najíst zástupům (srov. Jan 6, 1-13). Bůh počítá s naší každodenní odpovědí v malých věcech, které se stávají velkými silou jeho milosti. Proto věnujeme naše nejlepší síly k hledání Boha v naší práci, ve službě lidem, kteří nás obklopují tím, že se snažíme na ně pohlížet a milovat je, jak to dělá On. Tím, že zpřítomňujeme ve světě tisíci rozdílnými způsoby světlo a teplo, které On zasel do našich srdcí. Toto vše je naše malá spolupráce dětí, kterou Bůh využívá, aby uskutečňoval zázraky v duších.
Za chvíli začíná synod o mládeži, víře a rozlišování povolání. Pokračujme v modlitbě prosíce o světla a impuls, aby Ježíšovo poselství stále přicházelo k mnoha dívkám a chlapcům, a aby se rozhodli velkoryse jej následovat po mnohých cestách, které existují v Církvi. Blízkost této církevní události a výročí založení Díla nám může pomáhat vidět naše vlastní povolání s obnoveným nadšením, které je vlastní zamilovanému a mladému srdci. Náš Zakladatel nikdy neztratil tuto mladost duše. Prožil mnoho protivenství a utrpení, a přesto si vždy udržel mladost své lásky k Bohu. Takto nám odhaloval tajemství své životní síly: „Když se u oltáře modlím k Bohu, který naplňuje radostí mou mladost (Žalm 43, 4), cítím se velmi mladý a vím, že se nikdy nebudu považovat za starého, protože budu-li stále věrný svému Bohu, jeho láska mě bude neustále oživovat a mé mládí se obnoví jako mladí orla (srov. Žalm 103, 5). Pokud zůstaneme sjednoceni s Pánem, budeme vždy mladí. A on bude stále uskutečňovat Dílo, vždy staré i vždy nové, v rozdílných místech, kulturách i dobách.
V lidském životě je devadesát let hodně; ale naopak pro Dílo je to samozřejmě málo. Jsme stále na začátku: ať nám to pomáhá jako připomínka daru, který jsme obdrželi, a úžasného úkolu, který Pán svěřil do našich rukou.
Nepřestávejte mě doprovázet svou modlitbou a především doprovázejme v těchto dnech Svatého otce, abychom šli společně k Ježíši skrze Marii.
S láskou vám žehná
váš Otec
V Římě dne 1. října 2018