Jak už oznámil před modlitbou Anděl Páně minulou neděli, věnoval Benedikt XVI. svou dnešní generální audienci nedávné cestě do Bavorska. Audience se konala na náměstí sv. Petra a zúčastnilo se jí více než 40 000 lidí.
Papež zopakoval, že cesta do jeho rodné země nebyla pouze „návratem do minulosti, ale také příležitostí pohledět s nadějí do budoucnosti.“ Připomněl dále, že by si přál, aby heslo jeho apoštolské návštěvy „Kdo věří, není nikdy sám“ bylo „pozváním k reflexi o příslušnosti každého pokřtěného k jediné Kristově církvi, ve které není nikdo osamocen, ale je ve stálém společenství s Bohem a se všemi bratry.“
Po tom, co vzpomenul na krátký pobyt v Mnichově, kde býval arcibiskupem, a na zastavení v mariánské svatyni Altötting, zmínil se svatý Otec o setkání se studenty a profesory na univerzitě v Řezně.
„Jako námět jsem si vybral,“ řekl, „otázku vztahu mezi vírou a rozumem. Aby posluchači porozuměli dramatickému a aktuálnímu charakteru tohoto problému, citoval jsem několik slov z křesťansko-islámského dialogu ze XIV. století, ve kterém křesťanský zástupce, byzantský císař Manuel II. Paleolog, přednesl islámskému zástupci, způsobem pro nás nepochopitelně příkrým, problém vztahu mezi náboženstvím a násilím.“
"Chtěl jsem vyzvat k dialogu mezi křesťanskou vírou a moderním světem a k dialogu všech kultur a náboženství."
„Naneštěstí dal tento citát podnět k nedorozumění. Pro pozorného čtenáře mého textu je jasné, že jsem si nijak nechtěl přivlastnit negativní výroky, které v tomto dialogu vyslovil středověký císař, a že jeho polemický obsah nevyjadřuje mé osobní přesvědčení. Můj úmysl byl naprosto odlišný: na základě toho, co posléze Manuel II. říká, a to velmi pozitivně, vytříbenými slovy, o funkci rozumu při předávání víry, jsem chtěl vysvětlit, že náboženství není spojeno s násilím, ale s rozumem.“
„Tématem mé přednášky,“ vysvětlil (...), „byl proto vztah mezi vírou a rozumem: chtěl jsem vyzvat k dialogu mezi křesťanskou vírou a moderním světem a k dialogu všech kultur a náboženství. Doufám, že jsem dal při různých příležitostech během mé návštěvy zřetelně najevo mou hlubokou úctu k velkým náboženstvím, a zvláště muslimům, kteří ‚uctívají jediného Boha,‘ a se kterými jsme společně zavázáni hájit a podporovat sociální spravedlnost, morální hodnoty, mír a svobodu pro všechny lidské bytosti. Bylo tomu tak např. v Mnichově, kde jsem zdůraznil význam úcty k tomu, co ostatní považují za posvátné.“
„Proto věřím, že po počátečních reakcích budou má slova na univerzitě v Řezně impulsem a povzbuzením k pozitivnímu dialogu, i sebekritickému, jak mezi náboženstvími, tak mezi moderním myšlením a křesťanskou vírou.“