Pápež spomínal na svoju cestu v Bavorsku

Pápež Benedikt XVI. si vo svojom stredajšom príhovore pripomenul svoju nedávnu cestu do Nemecka. Spomienky na túto už uplynulú udalosť mu slúžia ako podnet na zamyslenie sa nad “budúcnosťou”. V Nemecku tiež obnovil svoju túžbu podporovať dialóg medzi náboženstvami.

Jak už oznámil před modlitbou Anděl Páně minulou neděli, věnoval Benedikt XVI. svou dnešní generální audienci nedávné cestě do Bavorska. Audience se konala na náměstí sv. Petra a zúčastnilo se jí více než 40 000 lidí.

Papež zopakoval, že cesta do jeho rodné země nebyla pouze „návratem do minulosti, ale také příležitostí pohledět s nadějí do budoucnosti.“ Připomněl dále, že by si přál, aby heslo jeho apoštolské návštěvy „Kdo věří, není nikdy sám“ bylo „pozváním k reflexi o příslušnosti každého pokřtěného k jediné Kristově církvi, ve které není nikdo osamocen, ale je ve stálém společenství s Bohem a se všemi bratry.“

Po tom, co vzpomenul na krátký pobyt v Mnichově, kde býval arcibiskupem, a na zastavení v mariánské svatyni Altötting, zmínil se svatý Otec o setkání se studenty a profesory na univerzitě v Řezně.

„Jako námět jsem si vybral,“ řekl, „otázku vztahu mezi vírou a rozumem. Aby posluchači porozuměli dramatickému a aktuálnímu charakteru tohoto problému, citoval jsem několik slov z křesťansko-islámského dialogu ze XIV. století, ve kterém křesťanský zástupce, byzantský císař Manuel II. Paleolog, přednesl islámskému zástupci, způsobem pro nás nepochopitelně příkrým, problém vztahu mezi náboženstvím a násilím.“

"Chtěl jsem vyzvat k dialogu mezi křesťanskou vírou a moderním světem a k dialogu všech kultur a náboženství."

„Naneštěstí dal tento citát podnět k nedorozumění. Pro pozorného čtenáře mého textu je jasné, že jsem si nijak nechtěl přivlastnit negativní výroky, které v tomto dialogu vyslovil středověký císař, a že jeho polemický obsah nevyjadřuje mé osobní přesvědčení. Můj úmysl byl naprosto odlišný: na základě toho, co posléze Manuel II. říká, a to velmi pozitivně, vytříbenými slovy, o funkci rozumu při předávání víry, jsem chtěl vysvětlit, že náboženství není spojeno s násilím, ale s rozumem.“

„Tématem mé přednášky,“ vysvětlil (...), „byl proto vztah mezi vírou a rozumem: chtěl jsem vyzvat k dialogu mezi křesťanskou vírou a moderním světem a k dialogu všech kultur a náboženství. Doufám, že jsem dal při různých příležitostech během mé návštěvy zřetelně najevo mou hlubokou úctu k velkým náboženstvím, a zvláště muslimům, kteří ‚uctívají jediného Boha,‘ a se kterými jsme společně zavázáni hájit a podporovat sociální spravedlnost, morální hodnoty, mír a svobodu pro všechny lidské bytosti. Bylo tomu tak např. v Mnichově, kde jsem zdůraznil význam úcty k tomu, co ostatní považují za posvátné.“

„Proto věřím, že po počátečních reakcích budou má slova na univerzitě v Řezně impulsem a povzbuzením k pozitivnímu dialogu, i sebekritickému, jak mezi náboženstvími, tak mezi moderním myšlením a křesťanskou vírou.“

Vatican Information Service (VIS)