Když jsem se s vámi všemi modlil ve Fatimě, probíral jsem v přítomnosti naší nebeské Matky některé výzvy tohoto našeho světa, stejně tak složité jako vzrušující. Co Pán od nás křesťanů dnes očekává? Abychom vyšli naproti neklidu a potřebám lidí, abychom ke všem přinesli evangelium v jeho původní čistotě a zároveň v jeho zářivé novosti. Dvě scény rybolovu na Tiberiadském moři, v nichž vidíme plavbu křesťanů po vlnách dějin, načrtávají souřadnice tohoto úkolu: energické pozvání Mistra být odvážní - «zajeď na hlubinu» (Lk 5,4) –, a ono «Pán je to!» milovaného učedníka (Jan 21,7), výraz pozorné a citlivé věrnosti, která umožňuje rozpoznat Ježíše.

Vydat se na moře světa neznamená přizpůsobit zvěst nebo ducha současným okolnostem, protože evangelium už samo v sobě obsahuje schopnost osvítit každou situaci. Spíše se jedná o povolání k tomu, aby každý z nás, se svými duchovními a intelektuálními prostředky, se svými profesními schopnostmi a životní zkušeností, ale i se svými omezeními a chybami, se snažil najít způsoby, jak více a lépe spolupracovat na onom ohromném úkolu postavit Krista na vrchol všech lidských činností. K tomu je potřeba do hloubky znát dobu, ve které žijeme, dynamiky, které ji protínají, možnosti, kterými se vyznačuje, a limity a nespravedlnosti, někdy vážné, které ji sužují. A především je nezbytné naše osobní spojení s Ježíšem v modlitbě a ve svátostech. Tak budeme moci zůstat otevřeni pro působení Ducha Svatého, abychom s láskou volali u brány srdcí našich současníků.

Enxomil, 7. července 2017