Milovaní, ať Ježíš chrání mé dcery a syny!
Když si projdeme dny tohoto měsíce, přichází nám na mysl tolik výročí, tolik milníků v historii Opus Dei, která – jak mnohokrát napsal svatý Josemaría – je opravdu historií Božích milosrdenství a jejíž uskutečňování je teď na nás.
Od onoho 2. října 1928 činilo Dílo všechny kroky vedeno za ruku prozřetelností našeho Otce Boha, s popudy Ducha svatého, chráněno pod plášťem Panny Marie. Nyní cítíme my, jeho dcery a synové, v každodenním úsilí proměňovat naši existenci ve chvalozpěv Nejsvětější Trojici, touhu volat ve spojení se svatým Josemaríou: Grátias tibi, Deus, grátias tibi! Chceme to vyjadřovat myslí, srdcem i skutky během našeho pozemského putování. Jistě, jsou dny – jako například ten zítřejší –, kdy se tato potřeba stává naléhavější, ale, jak říkal náš Zakladatel v předvečer zlatého výročí kněžského svěcení našemu Pánu: není to povinnost jen tohoto okamžiku, dnešního dne, nebo zítřejška; ne. Je to povinnost neustálá, projev nadpřirozeného života, zároveň lidského a božského, odpověď na tvou Lásku, která je božská a lidská [1].
Uplynulo osmdesátčtyři let od onoho mirábilis dies, od onoho krásného dne; a to, co náš Otec viděl v tichu místnosti, kde byl ponořený v modlitbě poté, co sloužil mši svatou, je už vidět jako univerzální skutečnost, světlo, které vede bezpočet osob po celém světě a učí je proměňovat všechny čestné činnosti – ty každodenní – v cesty vedoucí přímo ke svatosti; cesty, které sám Bůh nabízí ženám a mužům.
Grátias tibi, Deus, grátias tibi! Děkujeme Bohu z celého srdce za jeho nezměrnou dobrotu a také za hrdinskou věrnost našeho Otce. «Jeho život a poselství – vyhlásil blahoslavený Jan Pavel II. před deseti lety – naučily obrovský zástup věřících – zejména laiků pracujících v nejrůznějších profesích – proměnit ty nejobyčejnější činnosti v modlitbu, ve službu bližnímu a v cestu ke svatosti». Proto, dodal tento velký papež, «ho můžeme právem definovat jako „světce obyčejného života“» [2].
Toto slavnostní prohlášení Kristova vikáře bylo jakoby třešničkou na dortu pověsti svatosti, která obklopovala našeho milovaného Otce ještě za života. Jak poznamenal papež Pius XII. několika australským biskupům o našem Otci: „Je to skutečný světec, člověk poslaný Bohem pro naši dobu“ [3]. Také Pavel VI. ho považoval za svatého kněze, jak dosvědčil don Álvaro – s povolením papeže – po jedné audienci u něj v roce 1976. Při té příležitosti Pavel VI. řekl, že náš Zakladatel byl „jedním z mužů, který v dějinách církve obdržel nejvíce charismat a který na ně odpovídal s největší velkorysostí“ [4].
Měsíc před povýšením na Petrův stolec Jan Pavel I., kardinál Benátek, když komentoval slova svatého Josemaríi v Rozhovorech, napsal: «Ty „nejobyčejnější skutečnosti“ jsou prací, kterou musíme vykonávat každý den, ony „božské paprsky, které se v nich odrážejí“ jsou svatým životem, který máme vést. Escrivá de Balaguer nám neustále říkal s evangeliem: Kristus od nás nežádá trochu dobra, ale mnoho dobra. Ale chce, abychom toho dosáhli ne prostřednictvím mimořádných skutků, ale skutků obyčejných. Způsob vykonávání těchto skutků, to je to, co nesmí být obyčejné» [5].
Vybírám pouze některé črty, které charakterizují postavu svatého Josemaríi, světce, který – jak poznamenal také Pavel VI. – už nepatří výhradně jen Dílu, ale je vlastnictvím univerzální církve. S jakou radostí vidíme rozšiřování pobožnosti k našemu Otci na celém světě, mezi lidmi všech ras a postavení! Skutečně «se v mnoha zemích stal opravdovým fenoménem lidové zbožnosti» [6]. Ale nesmíme zapomenout, že naším každodenním jednáním musíme připomínat, co je Opus Dei a jak se má člověk snažit sloužit stále více a více církvi, duším.
Veškerá naše vděčnost Bohu – s city a skutky – nabývá na intenzitě, když si připomeneme desáté výročí svatořečení. Mnohokrát jsem vás vyzýval, abyste udržovali velmi živě v paměti i v srdci události z 6. října 2002 a abyste stále znovu objevovali jejich neustálou aktuálnost. Toto datum – které zanechalo hlubokou brázdu v milionech lidí, a to nepřeháním – je zvláště vhodné pro hluboké rozjímání o povolání ke svatosti v běžných okolnostech života, které jsme my všichni obdrželi; prosme Pána o světlo na přímluvu svatého Josemaríi, abychom věrně odpovídali na toto volání.
V rozhovorech našeho Otce s Custodes mnohokrát vystupovala na povrch jeho důvěra v jeho dcery a syny, ty současné i ty všech dob. Zároveň dodával, že nepřestává naléhat na Pána, aby mezi nimi rozšířil jednu základní myšlenku, tak aby byla jakoby pevným bodem v duši každé ženy a každého muže z Opus Dei: že neděláme jen nějakou dobrou činnost, více či méně významnou, ale že nás Bůh začlenil do Božího záměru úplné služby církvi, duším a lidstvu. Poznamenával, že je třeba, abychom každý den více upírali náš zrak na Krista, protože čím intenzivněji to budeme dělat, tím více se přiblížíme lidem okolo nás a probudíme ve všech prostředích velkou a neporovnatelnou radost života z víry. Náš Zakladatel se zastavoval u apoštolských tužeb, které ho stravovaly v prvních letech a vždy; protože když uvažoval o tolika místech, kde se lidé vzdalovali od víry, prosil nebesa, abychom uměli přinášet na nejrozmanitější místa přátelství Boha k lidstvu, přátelství osoby k osobě.
Abychom podpořili tuto základní myšlenku, můžou nám posloužit slova kardinála Ratzingera ze dne svatořečení, v nichž zdůraznil poslušnost svatého Josemaríi Boží vůli. Tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry pronesl několik rázných úvah o postavě našeho Otce, na kterého vztáhl slova Písma, ve kterých se říká, že Mojžíš mluvil s Bohem tváří v tvář, jako když člověk rozmlouvá se svým přítelem [7]: «Zdá se mi, že ačkoli nám závoj diskrétnosti schovává tolik detailů (...), můžeme na svatého Josemaríu dokonale aplikovat ona slova „člověk rozmlouvá se svým přítelem“, která otevírají dveře světa, aby se mohl Bůh zpřítomnit, jednat a proměnit všechno» [8].
6. října je také další výročí v historii Opus Dei, protože v roce 1932, během duchovních cvičení, začal náš Otec vzývat jako patrony Díla archanděly Michaela, Gabriela a Rafaela, a apoštoly Petra, Pavla a Jana; a od té doby je považoval za patrony různých apoštolátů Opus Dei. Potěšilo mě a mám velkou radost z toho, že se toto výročí shoduje s výročím svatořečení našeho Otce; zdá se, jako by nám Pán chtěl znovu ukázat, že musíme vždy postupovat po stezkách, které otevřel náš Zakladatel úplnou věrností boží vůli, aniž bychom se odchýlili od cesty, kterou nám vyznačil svým učením a svým svatým životem. Dnes se můžeme zeptat, jak vypadá naše následování Krista v této malé části církve, kterou je Opus Dei. Snažíme se každý den jít ve stopách svatého Josemaríi? Utíkáme se často k našim svatým patronům a k andělům strážným? Uchylujeme se s vírou pod jejich přímluvu, abychom táhli dopředu různé apoštolské iniciativy?
Den po tomto datu, 7. října, začíná nové pravidelné zasedání Synody biskupů na téma nové evangelizace. Podpořte jejich práci modlitbou a obětí, obětováním práce; a buďte velmi blízko Svatého otce a pastýřů, kteří jsou s ním ve společenství.
Pár dní předtím, 4. října, má papež v plánu pouť do Loreta. Doprovázejme ho prosbou o přímluvu Panny Marie za plody této Synody a Roku víry, který začne 11. října. Před několika dny jsem vám poslal dlouhý dopis, ve kterém vám navrhuji konkrétní způsoby, jak tento Rok prožívat; proto se u tohoto bodu nebudu zastavovat. Jenom naléhám, abychom tyto měsíce prožili v blízkosti naší Matky Panny Marie, pod ochranou jejího pláště. Nezapomínejme, že právě 11. října 1943, tehdy na slavnost Matky Boží Panny Marie, obdrželo Dílo nihil obstat, první schválení od Svatého stolce.
Ještě před koncem září jsem jel do Curychu a odtud jsem se přesunul do Einsiedeln, mariánské svatyně, kterou náš Otec a milovaný don Álvaro tolikrát navštívili. Tam se v roce 1956 konal Generální kongres, na kterém se rozhodlo přesunout Radu do Říma. Vzývali jsme Pannu Marii, aby chránila kroky celého Díla.
Tváří v tvář novému roku v historii Opus Dei vám kladu na srdce, abyste obnovili každodenní apoštolskou horlivost. Pusťme se s optimismem do rozsévání Kristova učení v našem okolí, mezi lidi, s nimiž se přímo či nepřímo stýkáme; a na celém světě s touhou rozšířit katolickou víru a ducha Díla všude, prostřednictvím modlitby a práce posvěcující a posvěcené. Kolik lidí na nás čeká na místech, kde již stabilně pracujeme, a na mnoha dalších!
Toto volání papeže v podobě apoštolského listu Porta fídei se má konkretizovat v životě všech dětí Božích posilněním touhy po svatosti a apoštolskou expanzí, jejíž uskutečnění si Pán přeje. Navrhuji vám modlit se za tyto záměry na přímluvu blahoslaveného Jana Pavla II., jehož liturgická památka se slaví 22. října.
S velkou láskou vám žehná
Váš Otec
+ Javier
Řím, 1. října 2012.
[1] Svatý Josemaría, Poznámky z osobní modlitby, 27-III-1975.
[2] Blahoslavený Jan Pavel II., Lítterae decretáles pro svatořečení blahoslaveného Josemaríi Escrivá de Balaguer, 6-X-2002.
[3] Svědectví Mons. Thomase Muldoona, pomocného biskupa Sydney, 21-X-1975 (srov. Flavio Capucci, „Josemaría Escrivá, světec“, Ed. Rialp. Madrid 2009, s. 52).
[4] Svědectví ctihodného Božího služebníka Álvara del Portillo, 5-III-1976/19-VI-1978 (srov. cit., s. 53).
[5] Kardinál Albino Luciani, článek v „Il Gazzettino“, Benátky, 25-VII-1978 (srov. cit., s. 48-49).
[6] Kongregace pro svatořečení, Dekret o hrdinských ctnostech, 9-IV-1990 (srov. cit., s. 83).
[7] Ex 33, 11.
[8] Kardinál Joseph Ratzinger, „Nechat působit Boha“, článek publikovaný v „L'Osservatore Romano“, 6-X-2002 (srov. cit., s. 154).