Životopis José Marie Hernándeze Garniky

José María Hernández Garnica se narodil 17. listopadu 1913 v Madridu. Byl důlním inženýrem a doktorem přírodních věd a teologie.

Požádal o přijetí do Opus Dei 28. července 1935. Zemřel v Barceloně 7. prosince 1972.

Velkoryse odpověděl na mimořádné Boží volání a jeho život, který vycházel ze svaté mše, byl apoštolsky velmi plodný. Byl vždy těsně spojen se svatým Josemaríou, zakladatelem Opus Dei. Zakladatel do něho vkládal velkou důvěru.

Oplýval velkými lidskými dary, které v souladu s Boží vůlí vkládal do služby církve a všech lidí, se kterými se stýkal. Jeho jednoduchost a pokora, mimořádná upřímnost a srdečnost byly příčinou toho, že byl velmi přitažlivý, i když se vždy považoval za služebníka druhých.

25. června 1944 byl vysvěcen na kněze, načež ho svatý Josemaría pověřil šířením apoštolské práce Opus Dei mezi ženami ve Španělsku. Byla to jedna z jeho mnoha dalších povinností kněze, kterým se věnoval po celé zemi.

Později sloužil jako kněz v různých zemích Evropy. Pracoval v Anglii, Irsku, Francii, Rakousku, Německu, Švýcarsku, Belgii a Holandsku.

Posvěcoval se velkoryse ve svých profesionálních povinnostech a později i v povinnostech kněze: naučil se několika jazykům, přizpůsobil se různým prostředím a snášel různé obtíže, malé i velké, v zemích, ve kterých apoštolská práce Opus Dei teprve začínala.

Snášel s velkou trpělivostí a duchem oběti různé nemoci a zvláště jeho dlouhou a poslední nemoc, která trvala více než jeden rok. Bůh si ho chtěl povolat v předvečer slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie v roce 1972, právě když se modlil.