Za svítání třetího dne, když se končila sobota, Marie Magdalská, Marie Jakubova a Salome se vydaly k Ježíšovu hrobu. Láska je nutila, aby se postaraly o mrtvé tělo Pána, což nemohlo být provedeno už v pátek večer. Na cestě se ptaly jedna druhé: Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky (Mk 16,3)? Kámen bylo jakési mlýnské kolo, které tam položilo několik mužů, aby hrobku uzavřeli.
Je zajímavé, že evangelia se nezmiňují o Nejsvětější Panně. Poté, co zaznamenaly její přítomnost pod Křížem, objevuje se Panna Maria až po Nanebevstoupení Páně. Svatý Lukáš na začátku Skutků apoštolů uvádí, že Maria je spolu s apoštoly, dalšími ženami, jež následovaly Ježíše z Galileje, a svými příbuznými v jeruzalémském večeřadle. (viz Sk 1,12-14)
Toto mlčení je velmi výmluvné. Maria na rozdíl od všech ostatních pevně věřila tomu, co její Syn řekl: že vstane z mrtvých třetího dne. Proto křesťané už od pradávna věřili, že noc ze soboty na neděli nešla spát a čekala na chvíli, kdy Ježíš splní svůj slib. Můžeme si myslet, že za pomoci Jana, který od ní neodešel od té doby, co ji u paty Kříže přijal jako svou matku, hledala v posledních hodinách Pánovy učedníky a zvláště ty, kteří v oněch bolestných chvílích neprojevili dostatek odvahy. Snažila se je posílit ve víře a v naději.
S probouzením se nového dne, který se brzy začal nazývat dies dominicus, den Páně, se Panna stále více ponořovala do modlitby. Středem víry a naděje rodící se církve byla Panna Maria. A všeobecně se má zato, že vzkříšený Pán se poprvé zjevil Panně Marii: ne aby uvěřila, ale jako odměna za její věrnost a útěcha v její bolesti. Za několik hodin se zpráva šířila z úst do úst: nejdříve mezi učedníky, jimž to řekly ženy, které přišly ke hrobce; a potom dále ve stále větších kruzích.
Nicméně v Jeruzalémě byla nálada stále ponurá: ukřižování Krista neusmířilo velekněží a starší. Nad apoštoly viselo velké nebezpečí: že budou obviněni z krádeže a ukrývání mrtvoly. Snad právě kvůli tomuto důvodu připomněli andělé ženám, aby pověděly učedníkům totéž, co jim Ježíš řekl před svým umučením: ať jdou do Galileje (viz Lk 24,8).
"Panna, která byla jistě ubytovaná v domě v Kafarnaum, kde dříve bydlela, je dále posilovala ve víře a lásce."
O první neděli se kdekdo přicházel podívat k prázdnému hrobu. Prekérní situace skončila zjevením se Ježíše apoštolům ve večeřadle. Později následovalo další zjevení na témže místě o týden později (viz Jn 20,19nn.). Poté se museli apoštolové vydat spolu s Marií na cestu do Galileje, cestu, kterou v radostné společnosti s Ježíšem dříve již několikrát ušli.
Apoštolové v očekávání dalšího zjevení Pána se vrátili do práce, k svému rybolovu (viz Jn 21, 1nn.). Panna, která byla jistě ubytovaná v domě v Kafarnaum, kde dříve bydlela, je dále posilovala ve víře a lásce.
Nepřátelská nálada postupně ochabla a víra apoštolů a učedníků ve vzkříšení se upevnila: každé setkání s Pánem - evangelia nám vypravují pouze některá - je posilňuje, naplňuje radostí a optimismem v budoucnost. Nakonec se Ježíš setkává v Jeruzalémě se svými nejdůvěrnějšími přáteli, aby je naposledy poučil, protože jeho definitivní odchod se nezadržitelně blíží.
Jednoho večera dojedli apoštolové společně své poslední jídlo. Na vrcholku nebo na svazích Olivové hory, pod nimi Jeruzalém, se naposledy setkali s Pánem. Možná že se jejich srdce svíralo úzkostí, když pomysleli na to, že ho už nikdy neuvidí. Ale sám Pán je ujistil, že bude s nimi, ale jiným způsobem (viz Mt 28,20).
Přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení (Sk 1,4). Potom vystoupil na nebesa, aby měl účast na vládě Boha ve svém Nejsvětějším lidství. Svatý Lukáš vypráví o této události: Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi (Lk 24,50-52). Byla s nimi Ježíšova Matka, Matka apoštolů a učedníků. A v těsném spojení s Matkou očekávali slíbený příchod Ducha svatého.
J.A.Loarte