Obsah liturgie Zeleného čtvrtku je tak bohatý! Toto je velký den ustanovení Eucharistie, daru nebes lidstvu; den ustanovení kněžství, dalšího božského daru, který přináší oběť Kalvárie do všech časů a míst, reálně a pravdivě přítomnou, takže si můžeme přivlastnit její plody.

Blíží se chvíle, kdy Ježíš přinese svůj život jako oběť za lidstvo. Jeho láska byla tak velká, že ve své nekonečné moudrosti našel způsob, jak současně odejít a zůstat zde. Když sv. Josemaría pozoroval, že někteří lidé musí opustit své domovy a rodiny, aby někde jinde našli práci, poznamenal: „Lidská láska vynalezla symbol. Ti, kdo odcházejí, za sebou zanechávají připomínku, snad fotografii. Ježíš Kristus, dokonalý Bůh a dokonalý člověk, nezanechává symbol, ale skutečnost: On sám zůstává. Odejde k Otci, ale také zůstane s lidmi. Pod způsobami chleba a vína, je On skutečně přítomen – jeho Tělo, Krev, duše a božství.“

Jak odpovídáme na tak nesmírnou lásku? Tak, že se s vírou a zbožností účastníme svaté mše, živé a přítomné památky Kalvárské oběti. Tak, že se velmi dobře připravujeme Ho přijmout ve svatém přijímání s velmi čistými dušemi. Tak, že často navštěvujeme Ježíše skrytého ve svatostánku.

První čtení mše svaté nám připomíná, co Bůh ustanovil ve Starém zákoně, aby lid Izraele nezapomněl na dobrodiní, která od něj přijal. Text podrobně popisuje, jak pečlivým způsobem se má připravit obětní beránek, aby připomínal přechod Páně. Jestliže toto všechno bylo předepsáno na připomínku událostí, které naše osvobození z hříchu, získané Ježíšem Kristem, pouze předcházely, o co pozorněji musíme jednat nyní, kdy jsme skutečně vykoupeni z otroctví hříchu a učiněni dětmi Božími!

To je důvod, proč nám Církev vštěpuje velkou jemnost v péči o všechno, co souvisí s Eucharistií. Účastníme se svaté oběti každou neděli a každý závazný svátek a uvědomujeme si, že se podílíme na božském konání?

Sv. Jan líčí, že Ježíš před Poslední večeří umyl nohy svých učedníků. Musíme být čistí, tělem i duší, abychom jej přijali záslužně. Proto nám zanechal Svátost smíření.

Dnes si také připomínáme ustanovení kněžství. Je to vhodná chvíle k modlitbě za svatého otce, za biskupy a kněze a k prosbě za mnoho povolání na celém světě. Budeme se modlit tím lépe, čím blíže budeme našemu Ježíši, který ustanovil Eucharistii a kněžství. Povězme mu s naprostou upřímností, co mu často říkal Sv. Josemaría: „Pane, vlož do mého srdce lásku, kterou si přeješ, abych tě miloval.“

Při dnešních událostech není fyzicky přítomná Panna Maria, ačkoliv byla v tyto dny v Jeruzalémě. Zítra ji najdeme u paty Kříže. Ale dnes doprovází svého Syna ve velké blízkosti, s tichem a diskrétností, v hluboké jednotě modlitby, oběti a sebeodevzdání. Jan Pavel II. ukazuje, že po Nanebevstoupení našeho Pána se bude Marie horlivě účastnit slavení Eucharistie prvních křesťanů. Papež dodává: „Tělo vydané za nás a zpřítomněné svátostnými znameními bylo stejné tělo, které ona počala ve svém lůně! Pro Marii muselo přijímání Eucharistie znamenat, že znovu vítala ve svém lůně to srdce, které bilo v souzvuku s jejím srdcem“ (Ecclesia de Eucharistia, 56).

I dnes doprovází Panna Maria Krista ve svatostáncích celého světa. Prosíme ji, aby nás naučila být eucharistickými dušemi, muži a ženami pevné víry a silné piety, kteří se snaží nenechávat Pána samotného. Kéž poznáme, jak se mu klanět, prosit o odpuštění, děkovat mu za požehnání a přebývat v jeho společnosti.