Myslím si, že Ježíšovi se líbí, že jezdím na motorce. Vždyť je to něco, co se mi líbí a baví mě to. Mám za to, že i Jemu se to musí líbit!

Do třídy jdu s Ježíšem... beru Ho všude s sebou. Pomáhá mi, aby byl můj život důsledný a opravdový, protože vím, že jsem vždy se svým Přítelem. Hodně mi to pomáhá, chovám se stejně v jakémkoliv prostředí, se všemi svými přáteli, jednám s každým stejně slušně.

Myslím si, že je to velký ideál, odevzdávat se druhým a odevzdat se Bohu už jako mladý. Je to něco, co tě úplně přesahuje. Je to přitažlivé, cítil jsem, že mě něco volá: Viděl jsem to jako nějakou zvláštní milost a tak jsem mohl říci ano.

Vidím v tom své poslání. Být co nejblíže Bohu, aby Boží poselství bylo co nejpřitažlivější.

A k čemu mě vlastně Bůh volá? Nebo k čemu mě potřebuje? Co ode mě chce? Chce, abych mu byl co nejblíže, abych byl s ostatními, abych Ho přiváděl k druhým lidem, abych byl jakýmsi mostem mezi Bohem a ostatními.

Zamiloval jsem se do Boha a snažím se, abych ho miloval každý den o trochu víc. Cítím, že Bůh mne miluje a to mě naplňuje.

Jeden můj přítel mi řekl: „Ty jsi teď odevzdán Bohu, že? Já až později...“ A já jsem mu řekl: „Ne, stejně jako ty teď hledáš dívku, která by naplnila tvé představy, se kterou bys chtěl být po celý život, tak i já jsem našel Boha. Bůh mě zavolal a to mě naplňuje, a chtěl bych, aby to bylo na celý život.“

V mém rozhodnutí odevzdat se Bohu jsem cítil něco víc, než počáteční přitažlivost, ten okamžik „Ó, můj Bože, budu tě následovat, kamkoliv chceš...“ To je začátek, ale potom je to o svobodě.

Ne že bych se hned od začátku odevzdal, ještě než jsem si to vůbec uvědomil, aniž by bylo cesty zpět. Každý den chci pokračovat na této cestě, každé ráno, každý okamžik, právě tam jsem svobodný. Chci říci, že právě teď jsem svobodný a jsem odevzdán Bohu a chci, aby to tak bylo.

Odevzdání se je prvním krokem na cestě oběti, radosti, lásky, na cestě spojení s Bohem.

- A tak se celý život naplňuje svatým bláznovstvím, které způsobuje, že se štěstí nachází tam, kde lidská logika nevidí nic jiného než negaci, utrpení, bolest.

Svatý Josemaría, Brázda č. 2