Volá nás. Potřebuje nás. A také jak říkal náš Otec, natahuje k nám ručky, protože chce, abychom ho drželi, abychom ho brali všude s sebou, abychom mu říkali o všem, s čím se potýkáme.

Buďme štědřejší a zastavme se u tohoto velkého tajemství, abychom vstoupili co nejhlouběji do této jeskyně a zahřáli ho naším ubohým životem. Navrhuji vám, abyste mnohokrát za den přišli k betlému. Abyste se na něho dívali a dívali. Také abyste objevili, co se ve vašem životě neslučuje se svatostí, kterou nám přinesl. A také se dívejte na Marii a Josefa. Proste je oba, aby se naší duše zmocnila touha po ohleduplnosti a něžnosti, abychom se úplně proměnili. Oni se nepotřebovali změnit, ale uvědomovali si, jaká vzdálenost je mezi Bohem, který se jim pokládal do rukou, a jimi samotnými. A proto bojovali a bojovali a bojovali, s plností milosti a svatý Josef s pomocí Ducha svatého, aby splnil poslání, které měli.

V církvi máme poslání: poslání, že se má lidem jasně předávat  myšlenka, že se mají posvěcovat tam, kde právě jsou. A já se ptám tebe i sebe, moje dítě: Posvěcujeme se každý den? Snažíme se posvěcovat? Jaká je má modlitba, Boží přítomnost, odčiňování, láska, víra v tomto Roce víry?

Hodně o tom uvažujme. Toto zastavení je nutné, abychom se s větší silou přimkli k Dítěti Ježíšovi, který ve své slabosti je silou, který, ač sám bezbranný tvor, je ten, kdo přitahuje, kdo dává veškerou pevnost práci, a kdo si nás vyvolil jako jeho pokračovatelé. Naplňme se radostí, moje děti...