„Svatý otče, mohu vás obejmout?“

Santiago Quemada, kněz Opus Dei, měl za to, že se s papežem během jeho cesty do Izraele asi nesetká. Tato nepříliš optimistická představa se ale nakonec obrátila v radost, když se s Františkem nejenom setkal, ale ještě se s ním mohl obejmout a přijmout otcovskou radu.

Foto: AFP

Před vstupem papeže do Getsemanské zahrady jsem ho mohl pozdravit a dokonce i políbit a obejmout.

Kvůli důkladným bezpečnostním opatřením, kterým jsme byli v tyto dny vystaveni, a zvláště před vstupem do Getsemanské zahrady, jsem si nedělal žádnou naději. Zdálo se mi nemožné, že bych ho mohl jenom pozdravit. Když přišel, stoupl jsem si za jeden sloup, abych ho, až vejde, viděl zblízka.

Když jsem si spočítal, že půjde blízko místa, kde jsem stál, přešel jsem do prostoru - dost širokého -, který byl mezi sloupem a zdí, a ocitl se tak přímo před papežem. Políbil jsem mu ruku a zeptal se ho: „Svatý otče, mohu vás obejmout?“ Když jsem ho políbil a objal, řekl jsem mu: „Jsem knězem Opus Dei. Žiji ve Svaté zemi už téměř 8 let.“ Mám pocit, že mi krátce řekl: „Velmi dobře.“ A pokračoval jsem s tím, co jsem mu chtěl říci: „Papež, svatý Jan Pavel II., řekl, že v Opus Dei máme charisma zpovědi. Chodím často zpovídat do Betléma.“ Papež mi pomalu odpověděl, takřka rovnou do ucha, s důrazem na každé slovo: „Buď hodně milosrdný.“

Potom vešel do Baziliky národů. Modlilo se tam s ním hodně kněží a řeholníků ze Svaté země. Byla to bohoslužba slova, prostá, ale velmi krásná. Vyvrcholením bylo čtení pašijí. Když lektor došel k místu, kde se líčí, jak se Kristus usilovně modlil, otočil se čelem ke skále a vkleče četl: „a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.“ A už zpoza ambonu čtení dokončil: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení.“

V homilii papež zmínil kromě jiného: „Nacházíme se na tomto svatém místě posvěceného Ježíšovou modlitbou, úzkostí, potem a krví; posvěceného především jeho „souhlasem“ s Otcovou vůlí. Zmocňuje se nás bázeň, když si uvědomujeme pocity, které Ježíš v tu hodinu zakoušel. Po špičkách vcházíme do duchovního prostoru, kde bylo rozhodnuto největší drama světa.“ Papež také vyzval, abychom si všichni položili otazku: „kdo jsem já před svým trpícím Pánem?“ Jsem z těch, které Ježíš vyzval, aby s ním bděli, ale oni usínají a namísto modlitby se pokoušejí uniknout realitě tím, že zavírají oči?“

Ke konci homilie vzkázal papež těm, kdo žijí ve Svaté zemi: „Z tohoto svatého místa chci poslat srdečný pozdrav všem křesťanům žijícím v Jeruzalémě: chci je ujistit, že na ně s láskou pamatuji a že se za ně modlím a znám dobře obtíže života v tomto městě. Povzbuzuji je, aby s radostí a nadějí odvážně svědčili o umučení Páně a jeho slavném vzkříšení.

A na konci kázání dodal: „Bratři a sestry, jste povoláni radostně následovat Pána v této požehnané zemi. Je to dar ale i odpovědnost. Vaše přítomnost zde je velmi důležitá. Celá církev vám za to děkuje a modlí se za vás.

Blog Otce Santiaga Quemady (španělsky)