„Srdce je svalem, který se vydává,“ říká Rosa Pich, matka 18 dětí

Rosa Pich-Aguilera a Jose Maria Postigo jsou rodiče 18 dětí a přijeli do České republiky a na Slovensko představit svou knihu „Jak být šťastný s 1, 2, 3… dětmi?“. Kniha byla přeložena do obou těchto jazyků.

Během návštěvy se manželé zastavili v Praze, Kroměříži, Brně, Bratislavě a Třebíči. Návštěva měla velmi dobrou odezvu v místních médiích i na blozích na internetu. O návštěvě informovala v hlavním vysílání televize Joj, v ranním zpravodajství TV Markýza, kanálLUX a také rozhlasové stanice Hlas na Slovensku a Radio Proglas v České republice.

Český Katolický týdeník věnoval tomuto tématu několik článků. Informoval o španělském páru, který představil svou knihu, a setkal se organizátory kurzů orientovaných na podporu rodiny. Průkopníkem těchto kurzů byl Španěl Rafael Pich, otec Rosy, a zároveň jeden z promotorů Mezinárodní federace pro rozvoj rodin IFFD (IFFD má poradní status v organizaci OSN).

„Prakticky hned od té chvíle, co jsme se vzali, se specializujeme na rodinné poradenství, protože můj tchán nás pozval k účasti na těchto aktivitách už jako studenty. A nám se to zalíbilo natolik, že jsme se stali moderátory", říká Jose Maria, který obchoduje se šunkou Serrano a s víny Ribera del Duero.

„Možná, že největší dojem udělala právě tato mladá rodina" - on má 53 let a jí je 47 -, „nikdy nezapomínají na radost ze života," říká Karel Skočovský na svém web-blogu tob.signaly.cz.

Ve velkém kolektivu „jsou jen samé výhody", tvrdí Rosa, i když dodává, že „je jasné, že život početné rodiny vyžaduje někdy oběti". „Všechno má své výhody. Kdekdo chce být přáteli mých dětí. Jsou ochotné služit a učí se sdílet se s druhými. Jaké jsou nevýhody? Starší děti musí předávat oblečení mladším, ale je krásné umět se dělit", říká barcelonská rodačka. A pak je tu to prostředí domova, které u přátel mých dětí přispívá k tomu, že chtějí u nás zůstat co nejdéle: „Chtěla bych tady bydlet, je tu hodně veselo," dodává jedna matka, která tak vyjadřuje pocity všech mladých lidí, kteří je navštěvují.

Nejedná se tedy o nějaký pár náboženských fanatiků, který nebere ohled na životní prostředí a ochuzuje Matku Zem o její zdroje. Je to pár, který se má rád a který právě oslavil stříbrné výročí svatby.

Rosa a její manžel Jose Maria

Manžel ze Segovia to vysvětluje s realismem, jenž nepostrádá logiku. Znamená to „milovat toho druhého, být otevřený životu bez strachu o svou ekonomickou situaci. Je samozřejmé, že člověk musí mít zodpovědnost za zdraví matky a vůbec rodičů všeobecně. Je to věc, pro kterou se rozhodli, nebylo to na základě nějakého výpočtu nebo kalkulace". Manželka je ale vitálnější a přímo říká: „Člověk byl stvořen pro to, aby sloužil druhým. Čím víc dětí máte, tím více můžete dávat a jako člověk se i více realizujete." A připomíná srdce, orgán, který člověku slouží každý den a bez humbuku a dělá pro život vše, co může.

„Srdce je svalem, který se vydává a nedá se říct, 'Ne, už mi sem nechoď s dalšími lidmi, už nemůžu. Mám dvacet přátel a to stačí!' A tak můj manžel má 3000 kontaktů přátel, kterým blahopřeje v den jejich narozenin nebo jmenin. Myslím si, že rodina je jakýsi druh 'tréninku', jak být šťastnější, vydávat se a komunikovat," vysvětluje Rosa.

Vždycky nosí v kabelce fotografie všech svých dětí, ve formátu 21 x 10, aby se vešly. A ukazuje, že to, co říká, je pravda. Je to pro ni taková pomůcka, jak si mentálně vybavit jejich životy.

Z osmnácti dětí se osm narodilo s vážnými srdečními vadami. Druhé a třetí zemřelo do čtyř měsíců a Carmina, prvorozená, nedávno ve věku 22 let. Sekundárním efektem těchto srdečních vad bylo, že rodina spolupracuje s vědci lékaři, kteří hledají způsoby, jak zmírnit tento druh zdravotních problémů.

Manželství Rosy a Jose Marii vděčí za mnohé Opus Dei, instituci katolické církve, jejímiž členy oba manželé jsou. Zvláště vzpomínají na to, že měli štěstí se setkat se svatým Josemaríou a donem Álvarem, a nyní i s donem Javierem, kteří je vždy povzbuzovali v jejich starostech o rodinu, ale nejen o ni, ale i o své bližní.