Podnik a důstojnost člověka

Článek profesora IESE (Obchodní škola Navarrské univerzity), Antonia Argandoña, v novinách El Periódico de Aragón

Antonio Argandoña je emeritním profesorem na fakultě ekonomie a podnikové etiky IESE.

Podnik je společenství osob. Ano, jistě: má vybavení, budovy, stroje..., ale to všechno někdo musí zaopatřit, zachází s tím lidé s velmi odlišnými motivacemi (benefity, plat, kariéra, ego). Musí ale jednat koordinovaně, aby se dosáhlo společného cíle. Řídit nějaký podnik znamená zajistit, aby tito lidé šli cílevědomě za tímto společným cílem, aniž by opomíjeli své vlastní, lidské zájmy.

„U zaměstnanců si musí ředitel položit otázku: proč každé ráno přichází do práce?“ Foto: IESE.

To je úkol ředitelů. Nařizují? Ano, jistě, ale jejich cíl je... jak to říci?... delikátnější. Samozřejmě, máme tu smlouvy, ale organizace se nedá řídit na základě „ty děláš toto, já tě platím, a nic víc“. Někdy se to tak musí říct, ale obvykle řízení spočívá v odlišné věci. Například u pracovníků si musí ředitel položit otázku: proč každé ráno přichází do práce? Aby dostali plat, jasně. A aby se něco naučili, aby udělali kariéru, měli nárok na penzi, našli si přátele, aby ten čas strávili dobře.

Strávit ho dobře? Ano, jistě: osm nensesitelných hodin dennodenně se dá vydržet jeden týden, ale je nemožné, aby lidský kolektiv fungoval tam, kde jsou jen nadávky a hádky, i když je na konci měsíce výplata. A proto má v sobě hodně pravdy tato krásná věta: „nejdůležitější aktiva firmy jsou její muži a ženy“. Jsou to právě oni, kdo znají klienta, díky kterým fungují stroje, kdo ví, kde se hromadí chyby... a také ti, kdo dokáží rozvíjet kompetence firmy, na nichž závisí její životaschopnost.

TO VŠECHNO MĚ VEDE K ZÁVĚRU, ŽE DOBRÁ FIRMA MUSÍ ZAČÍT UZNÁNÍM DŮSTOJNOSTI LIDÍ.

To všechno mě vede k závěru, že dobrá firma musí začít uznáním důstojnosti lidí. Ale co rozumíme důstojností? Před několika dny jsem četl, že pro některé současné filosofy se důstojnost zakládá na schopnosti dělat to, co si přeje naše vůle, aniž by tomu mohli druzí nějak bránit nebo to kritizovat. Ano, představil jsem si velkého ředitele, pyšného, který si je jistý svými schopnostmi... To zní dobře, ne? Až do dne, kdy se proti němu někdo postaví - třeba finanční policie - a náš hrdina odpoví: „Nevíte, s kým mluvíte; kdo jste, že mi odporujete?“ A napadlo mě, zda by se tento vysoký podnikatel dokázal smířit s tímto postojem svého recepčního: jasně, v tomto kurníku nemůže žít vedle sebe více kohoutů.

Ano, představil jsem si velkého ředitele, pyšného, který si je jistý svými schopnostmi... To zní dobře, ne?

Proto nám toto pojetí důstojnosti není k ničemu: je nadřazenecké, individualistické a samozřejmě nemá budoucnost v organizaci, v níž se výsostně počítá s druhými, protože výsledků se dosahuje spoluprací všech lidí. I když sdělovací prostředky budou nadále vychvalovat kapitána firmy jako hrdinu, který je schopen vést sám velkou organizaci po cestě vedoucí k úspěchu, řídit firmu je práce kolektivní a to platí jak pro multinárodní firmu, tak pro dílnu někde za rohem.

ŘÍDIT FIRMU JE PRÁCE KOLEKTIVNÍ A TO PLATÍ JAK PRO MULTINÁRODNÍ FIRMU, TAK PRO DÍLNU NĚKDE ZA ROHEM.

Úcta k důstojnosti lidí má hodně společného s dobrým řízením. Není to otázka dodržování morálního kodexu, ale něco mnohem náročnějšího: „Jednat v souladu se svým přesvědčením“, to jsem četl před několika dny v knize s názvem Řízení firem v křesťanském duchu, kde se uvádí texty velkého kancléře IESE a preláta Opus Dei, Mons. Javiera Echevarríi, „příkladní v jednání, příjemní při jednání s podřízenými, horliví při vzdělávání spolupracovníků, spravedliví při organizování práce i při jejím hodnocení, moudří při řešení aktuálních problémů a pevní při řešení obtíží“.

„Jednat v souladu se svým přesvědčením“, to jsem četl před několika dny v knize s názvem Řízení firem v křesťanském duchu, kde se uvádí texty velkého kancléře IESE a preláta Opus Dei, Mons. Javiera Echevarríi

Tyto argumenty nejsou jen líbivým kázáním, ale svědčí o dobrém poznání toho, co znamená vedení v organizacích, jaké jsou podmínky pro dosažení cílů firmy, co je základem úcty k důstojnosti lidí, a jak dosáhnout toho, aby se ve své práci rozvíjeli a rostli.

TYTO ARGUMENTY NEJSOU JEN LÍBIVÝM KÁZÁNÍM, ALE SVĚDČÍ O DOBRÉM POZNÁNÍ TOHO, CO ZNAMENÁ VEDENÍ V ORGANIZACÍCH.

Když slyšíme nějakého církevního činitele mluvit o těchto věcech, může se nám zdát, že mluví o něčem, co nezná. Člověk ale nemusí vystudovat podnikové řízení, aby věděl, co je to lidská organizace, kdo je to člověk, obchodní společnost, co znamená vést organizaci, jak jednat s druhými a co dělat, aby si byli vědomi toho, že si jejich důstojnosti váží. Je to sice náročné, ale často je nejlepší říci druhému člověku: „Vážím si tě a proto chci, abys na sobě pracoval, abys kráčel vpřed.“ Tímto způsobem mohou na sebe vzít společnosti velkou úlohu při formování mužů a žen.

Antonio Argandoña, profesor v IESE.