Opus Dei pro laiky. Před 100 lety se narodil bl. Josemaría Escrivá de Balaguer

Když se pouštíš do apoštolátu, uvědom si, že jde o to, abychom ty druhé učinili šťastnými, co nejšťastnějšími: pravdu nelze oddělit od radosti (Bl. Josemaría Escrivá de Balaguer).

Josemaría Escrivá se narodil 9. ledna 1902 v Barbastru ve Španělsku. Kněžské svěcení přijal 28. března 1925 v Zaragoze. 2. října 1928 založil mladý španělský kněz Opus Dei – Dílo Boží, které je známé po celém světě a které novým způsobem pozvalo laiky všech profesí a stavů ke svátosti života všude tam, kde se právě nacházejí a působí. Vydat se touto cestou neznamenalo podle Escrivy vykonat nějaké velkolepé činy, nýbrž poctivě a svědomitě plnit běžné denní úkoly v zaměstnání i v rodině, dostát svým osobním i společenským závazkům a být příkladem opravdově žitého křesťanství pro okolní svět. V roce 1930 založil J. Escrivá také ženskou větev Opus Dei.

Opus Dei se rozrůstalo díky osobnímu apoštolátu zakladatele. Escrivá kolem sebe shromažďoval přátele, kteří se rovněž “nakazili” jeho láskyplnou péčí o spoluobčany. I když “Dílo”, jak se Opus Dei zkráceně nazývá, zapouštělo kořeny nejprve ve studentském prostředí a v dělnických čtvrtích Madridu, brzy se rozšířilo i do ostatních společenských vrstev a jiných částí země. Již v roce 1935 plánoval zakladatel rozšířit své apoštolské působení do Francie.Avšak španělská občanská válka a krátce nato 2. světová válka to znemožnily. V roce 1940 začalo Opus Dei působit v Portugalsku. Brzy po skončení 2. světové války zahájilo svou práci v Anglii, Itálii, Francii, Irsku, USA a Mexiku. Roku 1943 založil Escrivá Kněžskou společnost svatého Kříže, která byla nerozlučně spjata s Opus Dei.

Josemaría Escrivá se v roce 1946 přestěhoval do Říma, kde zřídil ústředí Díla Božího. Centra vznikala později v Německu, Nizozemsku, Argentině, Kanadě a jinde, následovalo Japonsko, Filipíny, Austrálie, Keňa a další země. Opus Dei bylo vzhledem ke svému apoštolskému poslání zcela univerzálně zaměřeno a těšilo se od svého počátku podpoře a přízni církevní hierarchie. Od roku 1943 postupně získávalo všechny potřebné aprobace od Svatého stolce, až mu konečně zřízení osobní prelatury Janem Pavlem II. v roce 1982 přineslo odpovídající církevně-právní formu, o niž zakladatel usiloval.

Sám J. Escrivá vedl život vytrvalé modlitby a pokání. Neúnavně a nezištně pracoval na získávání duší pro Krista celých 47 let. Prosazoval službu církvi v duchu vzájemné jednoty a úcty k papeži a biskupům. Zemřel 26. června 1975 ve své pracovně v Římě ve věku 73 let. Pohřben byl v kryptě prelátního kostela Panny Marie – Královny míru. V té době se Opus Dei rozšířilo na všech pět kontinentů a čítalo více než 60 tisíc členů z osmdesáti zemí. Roku 1981 byl v Římě zahájen proces blahořečení Josemaríi Escrivá. Mezi 69 kardinály a 1300 biskupy, kteří o ně papeže požádali, byl i František Tomášek. Za prvního nástupce zakladatele byl zvolen msgre. Álvaro del Portillo, který byl po čtyřicet let nejstarším spolupracovníkem zakladatele.

Před deseti lety, 17. května 1992, byl zakladatel Opus Dei Josemaría Escrivá blahořečen Janem Pavlem II. na svatopetrském náměstí v Římě. Obřadu naslouchalo tři sta tisíc poutníků a po jeho skončení vybuchl na náměstí neutuchající potlesk. Biskup prelát Opus Dei Álvaro del Portillo ve své homilii řekl: Nový blahoslavený cítil přítomnost Boží právě na ulici, uprostřed hluku automobilů, veřejných dopravních prostředků, uprostřed lidí, dokonce při četbě novin... Byl intenzivně přítomen v úzkostech naší doby, a zvláště v denních činnostech, prostřednictvím věrného plnění každodenních povinností... Jeho poselství je aktuální v situaci naší doby, která naléhavě potřebuje směrovat vědecký a technický rozvoj ne do pouhé infrahumánní kultury materiálního blahobytu, ale ke kultuře – blahobytu celistvému.

Ludmila Kotrmanová

Svět má ohromnou potřebu toho, co blahoslavený Escrivá učil, toho, o čem svědčil svým životem, toho, za co zemřel: potřebuje, aby člověk bral vážně své povolání k posvěcení práce, ať je jakákoliv a ať je vykonávána kdekoliv.

Kard. José T. Sánchez

    časopis Naše rodina, 7.1. 2002.