„Paní, soustřeďte se.“ Tuto krátkou větu jsem zaslechla v nákupním centru Mercado de la Paz v Madridu. Hlas přicházel od řezníka, čilého, který natahoval ruku s drobnými za nákup, který ta paní právě uskutečnila. Byla pohroužená celá do sebe. Dívala se nepřítomně na zboží vystavené za skleněnou výlohou. Nabídky a zase nabídky. Ale ta žena se vůbec nesoustředila. Něco jiného poutalo její pozornost. Šlo o banální věc: vzít si nazpět drobné za nákup. Pár vteřin nepřítomnosti. Zmateně pozdvihla zrak a vzala si nazpět drobné a odešla. No, co na tom záleží, mohla si říci. Ale já to považuji za důležité. Byla to ta nejobyčejnější a nejvšednější situace, kterou ale já za bezvýznamnou nepokládám.

Ponouká mě k tomu, abych si stále uvědomovala, že člověk se musí soustředit na důležité i méně důležité věci. Ano: jde o pokoru a ochotu se soustředit i na to, co považujeme za snadno proveditelné.

Snad tisíckrát jsem zažila přípravu na stolování. A podobně i já sama jsem mnohokrát prostírala stůl. A musím uznat, že více než jednou jsem se ptala: „Ale proč se soustředit na takovou věc, jako je položit pár talířů na stůl? Má takovéto soustředění vůbec nějaký smysl? Proč?“ Dnes odpovídám takto: Protože to stojí za to. Výsledek není stejný, když se věci dělají polovičatě.

Lidé všeobecně a bez dlouhého přemýšlení mají za to, že manuální práce není nijak obtížná. Nepřipouštíme si možnost, že by se měla dělat soustředěně, to je mít předsevzetí, aby byla co nejdokonalejší. Jen si vzpomeňme: „Kdy to bylo naposled, že by na stole, ještě než jsme usedli k jídlu, nic nechybělo? Jednou to byla sklenice, jindy vidlička, džbán na vodu... Pokaždé něco jiného. Ani nápad, že by se ten, kdo prostírá, soustředil. A je to jen k naší škodě. Oprostíme-li se od skutečnosti, že tento typ práce se dá dělat mnoha způsoby, snažme se od nynějška pracovat svědomitě. Ať už bude práce podle okolností více nebo méně svědomitá, hlavně když zapojíme naši hlavu. Bude to snaha o dobrý výsledek naší práce, která odolá zubu času.

I těžké úkoly se dají překonat, pokud se na ně člověk dostatečně soustředí. Jakákoliv práce má dopad na společnost pro dobro, které se uskutečnilo, a ne kvůli tomu, že její vykonávání bylo nezáživné či nezajímavé. Její užitečnost nebo hodnota spočívá v tom, že výsledek poskytnuté služby byl takový, jaký se očekával. A stejně by to mělo být i s domácími pracemi. Prvním krůčkem a zároveň tím správným je soustředit se na jejich vykonávání. Opakem by bylo, že peníze buď promarníme - jako ta paní, která si málem zapomněla vzít nazpět drobné -, nebo promarníme čas, jehož hodnota je mnohonásobně větší.