... ve Valencii).
Šedesát let je pro člověka úctyhodný věk, ale pro univerzitu je to nepatřičné mládí. Jakého stupně zralosti dnes univerzita dosáhla?
Univerzity jsou záležitostí století a proto ti, kdo jsou v jejich čele, si nemohou naordinovat běh na krátkou trať. To by mělo nepředvídatelné účinky. Musíme myslet tak, jak chceme, aby univerzita vypadala za 150 let. Navarrská univerzita kráčí pevným krokem, už to není batole. Vyrostla, dosáhla důležitých cílů, ale je stále mladá.Jaké milníky byste zdůraznil v tak krátké historii?
V DNA univerzity je zakódováno, že to má být velká univerzita. Její zakladatel, svatý Josemaría, říkal: „ať to není ptáček“. Ať se narodí maličký, ale za nějaký čas musí létat. Proto ten, kdo hledal pozemek, nevybíral prostorově omezené místo, ale velký kampus, ve kterém může být mnoho budov. Už od začátku se univerzita snažila, aby měla hodně studentů ze zahraničí, aby byl v popředí výzkum, i když nebyly prostředky. Aby byly dveře otevřené studentům všech sociálních tříd. Zajímavé je, že všechno, do čeho jsme se pouštěli, je v souladu s tím, o čem snil svatý Josemaría. Na univerzitě byli vždy lidé s velkým srdcem, kteří snili o budoucnosti, jež se zdála v padesátých a šedesátých letech ve Španělsku, zemi chudé a uzavřené světu, neuskutečnitelná. Je to velice odvážný odkaz, který se snažíme uskutečňovat.
Jak je tato univerzita vnímána ve Španělsku a v dalších zemích?
Prestižní studie ve Španělsku ji cení jako kvalitní, uznávanou a náročnou univerzitu. Její vzdělávací plán má křesťanský základ. Vnímání této univerzity ve světě závisí na dalších okolnostech. Jsme známí v lékařském světě, ve světě komunikací, inženýrství nebo podnikání. Naším záměrem je působit tak, abychom vynikali v dané oblasti a byli tak známí v různých oborech. Dobrým příkladem je pro nás například Muzeum umění.
Kdo si vybírá rektora univerzity? Jaké přednosti musí mít?
Vybírá ho Velký kancléř univerzity, což je nyní Monsignore Javier Echevarría. Říkáme, že Navarrská univerzita měla vždy takového rektora, kterého potřebovala. Ne vždy měli stejné vlastnosti, i když některé musí být společné všem: být univerzitním profesorem, moudrým člověkem, schopnost domluvit se s ostatními, nadchnout ostatní pro velkorysý projekt. Co se mě týče, mám rád mezinárodní prostředí a myslím si, že nyní je ta pravá chvíle postoupit vpřed. Přišel čas dát větší autonomii centrům a mám za to, že existuje velký zájem o delegování pravomocí v této tak komplexní a složité organizaci. Vyžaduje to mobilizaci pěti tisíc zaměstnanců a vysvětlovat veřejnosti, že máme úžasný projekt, který stojí za to podpořit.Co se očekává od univerzity 21. století? Existuje ještě univerzitní život po zavedení Boloňského procesu?
Na Navarrské univerzitě, stejně jako na ostatních univerzitách, jsou lidé pro i proti, nebo jsou neutrální vůči Boloňskému plánu (jednotný systém vzdělávání v rámci EU). Zdá se mi, že právní změna toho mnoho neovlivní. Myslím si, že studenti musí být většími protagonisty svého vzdělávání.Univerzita už nesmí být místem, kde profesor žákům něco vykládá. Má to být místo, kde profesoři a žáci pracují společně. Musíme se snažit, aby se studenti naučili větší samostatnosti. Další důležitou otázkou je internacionálnost: musí to být lidé, kteří znají jazyky. A kultura. Člověk, který rozumí světu, ve kterém žije, a který čte dobrou literaturu, rozumí a umí se přizpůsobit událostem, v jejichž středu se nachází, a situovat je do kontextu antropologického a sociologického. Ví, jak jít vpřed.
Jak si vede soukromá univerzita v době krize? Kde shání peníze Navarrská univerzita?
Tato krize má dopad na každého a proto i na nás. Čelíme jí s nadhledem, kreativně, nenaříkáme si a pracujeme více. Hledáme ty, kteří by podpořili náš stipendijní systém, nabízíme absolventská studia, nová postgraduální studia atd.V čem se podobají a v čem se odlišují studenti z Navarrské univerzity a studenti z jiných univerzit?
Z každé univerzity vycházejí různé druhy studentů; zajímavá jsou procenta. Mnoho zaměstnavatelů nám říká, že absolventi Navarrské univerzity se vyznačují chutí pracovat, dobrým vzděláním, jsou radostní, čestní a mravně na výši, když si mají poradit s problémy.
Jaký je sociální profil studentů, kteří přicházejí na soukromou univerzitu jako je ta Navarrská? Dostanou se tam výjimeční studenti, kteří neoplývají ekonomickými prostředky, nebo pouze studenti z vyšších vrstev?
Dvě třetiny našich studentů nepochází z provincie Navarry a musí se hodně ekonomicky snažit, aby se sem dostali. Nepozorujeme velký rozdíl u španělských absolventů s magisterským titulem. Třetina našich studentů bere stipendia, podporu nebo nějaké jiné úlevy. Asi před pěti lety jsme zahájili program, který je naplněním Zakladatelova snu: aby nikdo, kdo má chuť studovat, toho nenechal, když nemá prostředky. Rozpoznávacím znamením našich studentů je chuť k práci. Berou své vzdělání vážně a hledají takové místo, které je náročné a kde se budou formovat bez zanedbávání mravnosti.Univerzita vychovává inteligenci, ale také připravuje na pracovní proces. Zmenšilo se procento pracovního začlenění absolventů univerzity z důvodů krize?
V našem případě se toto procento trochu zmenšilo. Pracovní začlenění je v prvních měsících něco nad 86%. Na Navarrské univerzitě klademe důraz na to, aby byl člověk při hledání zaměstnání co nejvíce úspěšný. Musí proto hodně pracovat, zaměřuje se na svého potenciálního zaměstnavatele, zná jazyky, má dobrou intelektuální formaci a vkus. Naším záměrem je: formovat studenty tak, aby po ukončení školy měli dostatečné pracovní zkušenosti a byli rozhodující silou ve společnosti.