Již rok pracuji v administrativě centra Opus Dei v Talinu, hlavním městě Estonska. Mohu potvrdit, že mě tato zkušenost profesionálně i lidsky obohatila. Rovněž jsem se mnoho naučila o křesťanské víře.

Pro začátek asi musím poznamenat, že jsem měla velké předsudky proti katolické církvi a zvláště proti Opus Dei.

Mělo na mě velký vliv, co jsem se v tomto post-sovětském období učila ve škole a to jak v hodinách dějepisu, tak i občanské výchovy: náboženské války, kde se víra vnucovala mečem a ohněm, kupování a prodej odpustků, církev a její struktury moci. Souhrnně řečeno: Ve skutečnosti jsem se o katolické církvi nedověděla téměř nic.

Když jsem začala pracovat v centru Opus Dei, objevila jsem mnoho krásných a ohromných věcí, o kterých se mi dříve nikdy ani nesnilo.

Od počátku na mě měla vliv trpělivost a příjemné chování mých spolupracovnic, které patřily do Opus Dei. Ještě více na mě zapůsobilo jejich hluboké přesvědčení, které se projevovalo láskou a důvěrou v Boha, který je neměnný.

Neobjevila jsem to hned, ale po krůčcích, postupně. Zpočátku jsem nemohla uvěřit, že by mé katolické přítelkyně mohly mít tak důvěrný vztah k Bohu. Je to vidět den co den, podle toho, jak pracují a jak mluví o Ježíši.

Během těchto měsíců jsem se naučila pracovat s láskou a odevzdaností. Minimálně jsem to viděla realizované ve skutečném životě.

Co se týče víry, dokážu se dívat na věci otevřeněji, s větší důvěrou a úctou. Můj život a mé vztahy k ostatním se změnily. Je to především díky Bohu, našemu Pánu. Také si myslím, že svůj podíl mělo Opus Dei.

Vážím si Opus Dei. V naší malé zemi je tato instituce něco jako paprsek světla.

Členové Díla dávají mnohým lidem příklad svou každodenní nenápadnou prací, což je pro ně oporou i nadějí.

Mari Vivian