V roce 2010 se mě optali, jestli bych si nechtěla vzít kartičku služebnice Boží Guadalupe Ortiz de Landázuri. Odpověděla jsem kladně, i když jsem v tu chvíli nevěděla k čemu, nemodlila jsem se k ní, ale měla jsem ji v úctě. Zdálo se mi, že čas na použití kartičky ještě nepřišel.

Uplynulo několik měsíců a v mé profesi se začaly některé věci komplikovat. Podobně i jedna z mých sester začala mít problémy, nemohla najít dobrou práci. Napadlo mě, že tuto záležitost svěřím Guadalupe. Začala jsem se modlit její kartičku. Každý den se prohluboval můj vztah ke Guadalupe.

Za několik málo týdnů nabídli mé sestře moc dobrou práci; a to mou pobožnost ke Guadalupe ještě zvýšilo. Od té chvíle jsem se rozhodla, že jí svěřím vše, co se mého profesionálního života týká. A tak jsem to dělala několik měsíců. V roce 2013 jsem se přestěhovala do jiného města v Mexiku a to mi přivodilo další problémy v mé profesi. Abych mohla zůstat v podniku, jehož jsem společnicí, a mohla ho přemístit do nového města, musela jsem zorganizovat několik důležitých jednání a zařídit spoustu věcí. Od tohoto roku byla Guadalupe mou kolegyní v práci: vyřizuji s ní všechny záležitosti, které mám na starosti.

O několik měsíců později, už v novém bydlišti, jsem zahájila nezbytná jednání, abych se mohla na novém trhu etablovat. K mému překvapení mi v tom Guadalupe krok za krokem pomáhala. Je to už rok, co jsem ji nazvala „svou kolegyní“ a co jsem se pustila, bez pevných příjmů, do velkého investičního projektu, ve kterém se musí každý měsíc splácet půjčka. Je úžasné, jak vše v pravý okamžik vychází; když neexistuje žádné řešení, přesto mi přijdou další peníze... Na splacení půjčky mi zbývají jen čtyři měsíce. Pevně věřím, že Guadalupe se o vše, co mě čeká, postará, vždyť mi pomáhá v každé záležitosti, i v těch zdánlivě nejobyčejnějších.

Píši o této milosti na „její žádost“, dříve, než bude vyřízena moje záležitost. Před nedávnem jsem mailem odeslala jeden důležitý návrh ohledně mého podniku a jako vždy, když jsem odklepla odeslání zprávy, začala jsem se modlit novénu ke Guadalupe. Při osmé kartičce jsem pocítila, že mi řekla: „Dlužíš mi dopis popisující tyto milosti.“ To mě rozesmálo! Odpověděla jsem jí, že ho napíšu na konci deváté kartičky, to je ta nejvhodnější chvíle.

E.F., Mexiko, 11.10.2016